Andrew Pask, profesor biologických věd na Melbournské univerzitě, je milovníkem filmu Jurský park. V jeho kanceláři, z níž řídí ústav pro výzkum genetické obnovy, je dokonce umístěna figurka Johna Hammonda, hlavní postavy genetického dinosauřího parku z filmového trháku z 90. let. Na rozdíl od dinosaurů se však zajímá o vyhynulá zvířata své vlasti. Mimo jiné i o tasmánského tygra, malého pruhovaného savce podobného lišce s vakem jako klokan. Poslední známý exemplář tohoto druhu uhynul v zoo v Hobartu v roce 1936. Pask chce během příštích deseti let pomocí genetického inženýrství zvíře takříkajíc vzkřísit.
Šest kroků ke skutečnému tasmánskému tygrovi
Ve zjednodušené podobě je jeho plán následující: 1. Geneticky upravit buňky dostatečně geneticky blízkého zvířete zvaného vačnatec myší na buňky tasmánského tygra. 2. Vytvořit z těchto buněk embryo, a to buď v Petriho misce, nebo v děloze živého tvora. 3. Implantovat embryo do vačnatce, který je schopen ho donosit. 4. Nechat ho donosit embryo a zajistit jeho přežití. 5. Opakovat, dokud se zvířata nebudou sama rozmnožovat. 6. Opětovně vysadit zvířata do volné přírody.
Kritici upozorňují na rizika
Pask však naráží na kritiku jak ze strany ostatních genetiků, tak ze strany enviromentálních organizací.
„Je to proveditelné," říká například Owain Edwards, ředitel Commonwealth Institute for Synthetic Genomes, pro americký deník Washington Post. „Zatím však není jasné, co přesně bude vytvořeno. Nikdy to nebude čistokrevný tasmánský tygr, vždy budou existovat genové odchylky oproti originálu. Nevíte, jestli se geny budou shodovat na 78 %, 99,9 % nebo něco mezi tím." Organizace na ochranu přírody, včetně OSN, varují před vypouštěním geneticky modifikovaných zvířat do ekosystémů. Cam Walker, mediální zástupce organizace Friends of the Earth Australia, tvrdí, že genetické modifikace představují nové riziko pro ekosystémy: „Takové projekty nepodporujeme. Celý proces zahrnuje mnoho proměnných, jejichž konečné výsledky nelze odhadnout."