Města přízraků

Těchto 11 měst duchů je neobyvatelných

Některá města duchů dnes slouží jako filmové kulisy, jiná jako připomínka hrůzné historické doby.

1. Pripjať, Ukrajina

Město Pripjať je městem duchů už dávno před agresivní válkou proti Ukrajině. Dne 26. dubna 1986 došlo v sovětské jaderné elektrárně Černobyl ke katastrofálnímu roztavení reaktoru číslo čtyři. Následný výbuch vynesl plameny a radioaktivní materiál do vzduchu nad Pripjať. Pripjať bylo město nedaleko Černobylu, kde žili především vědci a pracovníci elektrárny se svými rodinami. Evakuace 49 000 obyvatel města trvala 36 hodin a prakticky všichni utrpěli vážné zdravotní následky. Sovětské úřady zavedly kolem Černobylu uzavřenou zónu a z Pripjati udělaly město duchů. Dnes už v něm nežijí žádní lidé. Příroda si místo znovu získává a po bývalých domech, sportovních zařízeních a zábavním parku se potulují divoká zvířata. Přestože úroveň radiace v Pripjati v posledních letech dostatečně poklesla, odborníci odhadují, že to ještě bude trvat několik století, než budou moci lidé na život v Pripjati opět pomýšlet.

2. Oradour-sur-Glane, Francie

Oradour-sur-Glane ve Francii se také nazývá mučednické město. Slouží jako památník hrůzné události, která se stala 10. června 1944 odpoledne. Toho dne došlo k jednomu z nejhorších masakrů francouzských civilistů během druhé světové války, který provedli nacisté. Jako akt pomsty za údajnou podporu francouzského odboje ve městě vyvraždili jeho obyvatele a zapálili domy. Muži byli odvedeni do stodol a zastřeleni. Ženy a děti byly zavřeny v kostele a zabity pomocí výbušnin a zápalných granátů. Pouze hrstka lidí katastrofu přežila tím, že hrála mrtvé a později utekla do lesa. Po skončení války byl nedaleko postaven nový Oradour-sur-Glane, ale francouzský prezident Charles de Gaulle nařídil, aby vypálené ruiny starého města zůstaly nedotčeny jako památník obětem. Zůstaly fasády desítek cihlových budov a ohořelé výlohy obchodů, stejně jako hřbitovy zrezivělých aut a jízdních kol. Na místě se nachází muzeum se sbírkou relikvií a suvenýrů, které byly zachráněny z trosek.

3. Ostrov Hašima, Japonsko

Fanoušci Jamese Bonda jistě poznají ostrov Hašima u japonského pobřeží. Zde se natáčel film Skyfall. Dnes je ostrov prázdným labyrintem rozpadajícího se betonu, zdí a opuštěných budov, ale kdysi to bylo jedno z nejhustěji osídlených míst na světě. Intenzivně se zde těžilo uhlí. Během druhé světové války byli na nucené práce v dolech odváděni čínští váleční zajatci. Po válce ostrov obývali dobrovolní dělníci. Po uzavření dolů v roce 1974 byl ostrov opuštěn. Po 40 let byly budovy zanedbané a je to na nich vidět. Od roku 2009 je možné jej navštívit v rámci zájezdů pro turisty.

4. Varosha, Kypr

Obec Varosha na Kypru má na první pohled všechno, co si jako místo k životu můžete přát. Nebo alespoň pokud v ní chcete strávit dovolenou. Varosha leží přímo u Středozemního moře a až do roku 1974 byla turisticky vyhledávaným místem, kde se lidé povalovali na plážích. V četných restauracích si zde pochutnávala dokonce i hollywoodská legenda Elizabeth Taylorová. Pak sem ale vtrhla turecká armáda a od té doby je místo opuštěné. Turecká vláda zakázala lidem vstup na toto místo. Raději se toho držte.

5. Tawergha, Libye

Město Tawergha v Libyi bylo až do roku 2011 domovem tisíců lidí. Pak ale přišla občanská válka v roce 2011. Během občanské války v Libyi byla Tawerga centrem bojových operací, které se v únoru 2011 rozhořely proti diktátorovi Muammaru Kaddáfímu. Obyvatelé města byli vysídleni. Dnes už tam nikdo nežije.

6. Copehill Down, Anglie

Při pohledu na domy v Copehill Down by se mohlo zdát, že toto místo není v Anglii, ale někde v Německu. Má to svůj důvod. Během studené války byl Copehill Down postaven pro britské vojáky, aby mohli cvičit boje v městském prostředí. Odborný termín pro tento druh vesnice zní Fighting in Built Up Areas (Boj v zastavěných oblastech) a toto místo není jediné. Dnes se zde konají vojenská cvičení nebo se zde lidé scházejí, aby si zahráli paintball.

7. Tianducheng, Čína

Ne, obrázek Tianduchengu v Číně není záměnou. Tianducheng je jedním z mnoha čínských měst, která byla vytvořena podle evropských vzorů. V tomto případě byla vybudována mini Paříž. S kavárnami a Eiffelovou věží. Tianducheng není opuštěný, spíše by se dal nazvat městem poloduchů. Čínské úřady doufaly, že se obyvatelé do mini Paříže pohrnou, ale to se nepotvrdilo. Ve městě žije jen asi 2 000 lidí, kteří jsou převážně zaměstnanci nedalekého zábavního parku.

8. Centralia, Pensylvánie

V roce 1981 žilo v Centralii v americkém státě Pensylvánie ještě asi 2 500 lidí. V roce 2017 jich tam žilo už jen pět. Je s podivem, že tam lidé vůbec tak dlouho žili, protože pod městem v bývalém uhelném dole hoří od roku 1962. Vědci odhadují, že stávající antracitové uhlí v podzemí může oheň živit dalších 100 až 200 let. O tom, jak vůbec vznikl, existuje řada příběhů. Podle jedné z nich došlo k zapálení skládky odpadků a oheň se stal nekontrolovatelným. Úřady se několikrát pokusily požár uhasit. Do dnešního dne na něj bylo vynaloženo více než 70 milionů amerických dolarů bez trvalého úspěchu. Pobyt na tomto místě je zdravotně rizikový a vstup do bývalého města je zakázán.

9. Plymouth, Montserrat

Městu Plymouth na karibském ostrově Montserrat se také říká "Pompeje Karibiku". Obě města mají společný osud. V létě roku 1995 totiž došlo k výbuchu sopky, který způsobil, že mnoho domů ve městě zmizelo pod lávou. Naštěstí se podařilo mnoho ze 4 000 obyvatel evakuovat. Někteří obyvatelé se vrátili, ale v roce 1997 sopka vybuchla znovu. V současné době je počet obyvatel Plymouthu nulový.

10. Burj Al Babas, Turecko

Vilová vesnice Burj Al Baba v Turecku by mohla vypadat jako kulisa k Disneyho filmu. Na místě stojí 587 ze 732 plánovaných stejných vil, které nikdy nebyly obydleny a nyní pomalu chátrají. Nápad vznikl v roce 2014 a jeho realizace stála 200 milionů dolarů; ve skutečnosti bylo prodáno více než 350 vil. Když však v roce 2008 klesly ceny ropy a Turecko čelilo rostoucí inflaci a politickým nepokojům, investoři se stáhli a developeři vyhlásili bankrot. Vzhledem k tomu, že infrastruktura oblasti nebyla nikdy dokončena, je osada neobyvatelná a zůstává městem duchů.

11. Kolmanskop, Namibie

Příběh o městečku Kolmanskop v Namibii zní takto: V roce 1908 objevil namibijský železniční dělník při práci v poušti na jihu Namibie diamanty. Dělníkův německý zaměstnavatel si rychle uvědomil, co tento objev znamená - a především kolik peněz přinese. A tak se do pouště Namib sjely stovky horníků a jejich rodin, aby zde kopaly poklady. V městečku Kolmanskop, které mělo dobrých 1200 obyvatel, se díky tomu rozjely obchody s řeznictvím, pekařstvím, poštou a dokonce i zmrzlinárnou. Pro některé vypukl neuvěřitelný blahobyt. Pro jiné v Kolmanskopu zavládlo koloniální násilí. Historici odhadují, že němečtí kolonizátoři zabili více než 60 000 příslušníků namibijského pasteveckého národa Herero. Když byly ve 30. letech 20. století diamantové doly vyčerpány, lidé se odtud odstěhovali. Kolem roku 1950 bylo město zcela opuštěno a nyní se pomalu potápí pod pouštním pískem.