Pam & Tommy vypráví batolil a z hrdla mu vyrážel rozpustilý skutečný příběh herečky Pamely Anderson a bubeníka Tommyho Lee, jimž kdysi kdosi ukradl nahrávku jejich intimního dovádění a ze dne na den z nich udělal pornohvězdy. Stala se z toho pro populární kulturu ikonická událost, jež posunula společenské nároky na intimní životy celebrit do neprobádaných sfér a z pojmu „sex tape“ udělala nový svatý grál bulváru.
Všechno, o čem jste u Petra a Arabely vždycky jen snili a u Homera s Marge se toho děsili, se v případě zveřejněných hrátek Pamely a Tommyho stalo skutečností. Seriál na Hulu líčí převratný okamžik, kdy se intimita slaných vyvalila do veřejného prostoru jako hromada bláta ze studny, do níž dědečkovi upadla tuna dynamitu a babičce hned vzápětí zapálená cigareta.
Historie sexuálních nahrávek u toho ovšem neskončila. Naopak, byl to jenom začátek. Vraťme se tedy k pojmu, kolem něhož se to celé točilo. Sex tape! Absolutní noční můra, která vám obrátí život vzhůru nohama a vytřese vám z kapes zbytky důstojnosti. Skandál biblických rozměrů, co vás vysvlékne do spodního prádla před celou planetou a seškrtá vaše curriculum vitae na jednu jedinou položku. Možná jste předtím obstojně bubnovali, zachraňovali jste v televizním seriálu v červených plavkách utopence nebo jste zdědili hotelové impérium... Ale co má být? Máte venku sex tape? Jste pornohvězda, nashle.
Takhle tomu alespoň bylo necelé poslední čtvrtstoletí. Lví podíl na tom, s čím se na přelomu tisíciletí pojilo prosáknutí a zveřejnění nahrávky soukromých sexuálních radovánek, měly tajné životy dvou žen: Pamely Anderson a Paris Hilton.
Byly to ony, kdo redefinoval pojem „sexuálního skandálu“ pro novou dobu internetu a masivního sdílení čehokoli, co se byť jen na okamžik a v jakékoli kvalitě objevilo v říši jedniček a nul. V roce 1995, kdy se začala šířit nahrávka hédonistického souložení hvězdy Pobřežní hlídky Pamely Anderson a Tommyho Lee, bubeníka metalové kapely Mötley Crüe, byl internet, jak ho zname, ještě v plenkách – ale už se vesele.
Byl to rok, v němž Bill Gates představil své Windows 95, Sony uvedlo revoluční plochý LCD monitor Plasmatron, v kinech se promítal Desperado. A Michael Jackson se pustil do tak futuristické záležitosti jako odpovídání na otázky fanoušků přes notebook, připojený k internetu!
Sex tape Pamely Anderson a Tmmyho Lee ovšem nebyla něčím, na co si člověk prostě kliknul na internetu a pak se na to díval. Šlo o videokazetu, kterou někdo ukradl z jejich domova, a jestli ji chtěl rozšířit a zpeněžit, musel ji fyzicky nakopírovat na jinou kazetu a tu pak někomu prodat. Ale ano, využil se k tomu internet. Přes internet se totiž tahle lahůdka dala koupit.
Další „velká věc“ byla sex tape dědičky hotelového impéria Paris Hilton, která svět populární kultury převál covala v roce 2004. To už se internet i svět nacházel trochu jinde. U počítačů sedělo o poznání víc lidí, kteří masakrovali všemožné ufouny a zrůdy ve hrách Halo 2 a Half-Life 2. Od mimozemských ataků se odpočívalo u Grand Theft Auto: San Andreas. Ale hlavně se začalo chodit na velkolepé výpravy do říše onlinové fantazie, protože právě v tom roce spustil svou totální likvidaci veškerého volného času nebohého teenagerstva World of Warcraft.
Což napovídá, že internet už byl nějakou dobu v dostatečně dobrém stavu na to, aby se člověk nemusel někde kopírovat s nějakými videokazetami. Pamela Anderson se svou sex tape definovala sexuální skandál na vrcholu videokazetového věku. Paris Hilton se svou sex tape otevřela dveře do nové éry, v níž se kopírování a sdílení proměnilo z fyzické operace v prostý digitální čin.
V tomtéž roce začal na Harvardu poprvé fungovat Facebook, internetový prohlížeč Internet Explorer strčil do kapsy jakýsi nový vynález s názvem Firefox a lidé si už posílali exkluzivní pozvánky do úplně nové e-mailové služby s tajuplným názvem Gmail.
Pamela Anderson, Paris Hilton. Od kazet k internetu. Skutečná éra masivního sdílení a třetí fáze toho, jak dnes rozumíme pojmu sex tape, však měla teprve přijít.
„Video na internetu“ znamenalo v Parisině roce 2004 něco trochu jiného, než co to znamená teď. Člověk tenkrát vlastně neviděl „video na internetu“. Ve skutečnosti si stáhnul video z internetu na disk svého počítače a teprve pak se na ně, v zásadě offline, podíval. Streamovacím službám trvalo ještě pár krátkých, leč podstatných let, než na ně technologie internetu vůbec stačila.
Tudíž ikonická stránka pro streamovanou pornografii PornHub se na diplejích počítačů konstantní masturbací následně poničené generace mohla rozsvítit teprve v roce 2007. Teprve tady začíná éra streamovaného videa, jež nabízí nekonečný digitální regál nepřeberného internetového porna. A tato éra má také svou královnu. Třetí z našich do značné míry nedobrovolných hrdinek. Stala se jí Kim Kardashian, jejíž sex tape se neobjevila nikdy jindy než právě v přelomovém roce 2007.
Tím se zkompletoval historický triumvirát, o němž se budou za pár let učit studenti na vyšší odborné škole pro veřejnou erotiku stejně, jako se dřívější generace učily o Marii Terezii, Boženě Němcové a Elišce Krásnohorské. Pamela Anderson pro éru videa. Paris Hilton pro éru pevného disku počítače. A Kim Kardashian pro éru streamovaného obsahu na globální internetové síti.
Jenže zeměkoule se točí dál. A stejně jako svět neskončil s videokazetami, tak neskončil ani se streamováním videa na internetu. Přičemž v posledních letech nedošlo jen k dalšímu techno- logickému posunu. Změnilo se nikoli technologické, ale kulturní paradigma. A pokud byla sex tape do této chvíle něčím, co chtěl člověk za všech okolností udržet pod pokličkou, stává se nyní sex tape něčím, co chcete naopak vnutit co nejširšímu publiku.
Ale už ne zcela anonymnímu davu, který se mohl přetrhnout pro každý záběr a rozostřenou fotku Pamely Anderson, Paris Hilton nebo Kim Kardashian. Sex tape, za niž se dnes člověk nejenže nestydí, ale naopak z ní dělá jeden ze základních kamenů své existence, je servírovaná na stříbrném podnose konkrétnímu, jmenovitému a hlavně – a to především – platícímu publiku. Vítejte v éře OnlyFans.
V roce 2016 zbořila další z doposud neprolomitelných společenských hranic premiéra internetové platformy OnlyFans. Ta uvedla do pohybu mechanismus, v jehož rámci se mohlo stát erotickou nebo přímo pornografickou hvězdou každé děvče, které o to stálo – a ještě navíc začít vydělávat na své nahotě či koitálních schopnostech peníze. Jinými slovy, prostřednictvím OnlyFans najednou mohl mít svou sex tape každý.
Vezměte si tu proměnu. Pamela, Paris ani Kim se ještě dlouhé roky po zveřejnění svých sex tapes nepřestaly veřejně zpovídat z toho, jak zle do jejich životů zveřejnění nahrávek zasáhlo. Jistě, vydělaly na tom velké peníze; jistě, distribuce některých titulů vesele pokračuje oficiální cestou až do dnešních dní; jistě, jmenovitě mediální zásah Kim Kardashian, jejíž jmění od té doby dosáhlo hodnoty jedné miliardy dolarů a ona se stala totální ikonou mikrovesmíru sociálních sítí, by bez její sex tape zdaleka nezískal takovou akceleraci
Ať se ale má osobní verze jakkoli, oficiální verze oldschoolové „sextejpy“ je následující: za její nahrávkou byl vždycky muž, nikoli žena, která na ní figuruje; načež má žena mnohem větší veřejné výčitky a stesky ohledně zveřejnění svého dovádění než přítomní muži.
OnlyFans tohle pravidlo mění: nyní jsou to dámy, jež aktivně prosazují publikování své intimity na celosvětové internetové platformě (odhlédněme ovšem na chvíli od mnohokrát potvrzného faktu, že za mnohými dívčími účty na této platformě stojí ve skutečnosti zcela profesionální agentury složené ze samých chlapů a podnikající ve výdělečném oboru internetového pasáctví).
OnlyFans přitom dostala největší grády během pandemie, kdy přišlo o práci mnoho dívek ve službách a příbuzných sektorech, zasažených protiepidemickými opatřeními. A právě tyto dívky za velkého mediálního zájmu odhodily uniformy z fastfoodů a začaly na OnlyFans vybírat mraky peněz tím, že se bandě chlapů uvězněných u jejich počítačů začaly ukazovat za prachy nahé, a mnohé se nestyděly skočit do porngrafické branže na volné noze.
Ale moment – jak to, že stejná sex tape, která byla dříve fuj, je dnes najenou tak huj? Odkdy se Cardi B a Bella Thorne plácají po zádech, kolik peněz na OnlyFans vydělaly tím, jak minimálním ostychem disponují? Odkdy i Beyoncé zpívá o tom, jak je mít profil na OnlyFans v pohodě? Odpověď je prostá. Jde o výsledek definitivního průniku pornografie do populární kultury.
V roce 2009 měl premiéru film Stevena Soderbergha Dívka na přání; hlavní roli v něm ztělesnila Sasha Grey, která vystoupala ke slávě po schodišti ze ztopořených penisů svých pornohereckých kolegů. Sasha Grey je bývalá pornoherečka (ačkoli, jak říkaly naše babičky, jednou pornoherečka, vždycky pornoherečka), ale za svou minulost se nestydí.
Proslula naopak svými traktáty o tom, že hrát v pornu je vlastně reprezentací feministického hnutí a scény, v nichž si dívku podává osm chlápků najednou, v podstatě podporují ženskou emancipaci. Se Sashou můžete souhlasit nebo ne, ale její průnik do centra mainstreamové kultury svědčí o něčem jiném: na přelomu nového tisíciletí přestalo porno tak úplně smrdět a pomalu se z něj začala stávat naprosto „legit“ kariéra, která pro mnohé dívky a ženy představuje základní kámen jejich slávy.
A tak jsme dospěli k OnlyFans a jeho redefinování odéru, který dnes v lidech zanechává to, že se někde objevila jejich videonahrávka s výrazně sexuálním obsahem. Samozřejmě OnlyFans už od té doby svou největší munici poztrácela: z legislativně-finančních důvodů musela platforma přislíbit, že s pornografií na svých serverech sekne. Což je ale úplně jedno, protože podobných stránek se od té doby na internetu vyrojily tuny a z OnlyFans vysrkly jejich ústřední (porno)hvězdy.
V celém tom posunu nahlížení na to, co pro lidskou integritu znmená zveřejnění sprosté nahrávky, přitom hraje roli mnohem víc věcí. Podívejte se na Instagram, kde se dnes vydělávají peníze tím, že jako vnadné děvče ukazujete hordám dychtivých mladíků sexy fotky své zadnice. Podívejte se na masové rozšíření algoritmu Deep Fake, s nímž naklíčujete obličej jakéhokoliv objektu svého zájmu na protagonisty jakéhokoli pornofilmu a pustíte to na internet – a každému je už v podstatě jedno, jestli je to ta opravdová hvězda, nebo jenom někdo nalepil její tvář na pornoherečku; krčení rameny nebylo nikdy tak hlasité jako v době, kdy se dá zfixlovat úplně všechno. A podívejte se na loňské ceny Grammy, kde Cardi B (ano, ta s účtem na OnlyFans, který není zrovna dvakrát frekventovaný, ale je tam) simuluje s Megan Thee Stallion na pódiu techniku lesbické soulože zvanou „nůžky“ a v songu WAP (zkratka pro „wet-ass pussy“) rapuje o tom, že její přirození je tak neskutečně vlhké, že kvůli tomu s sebou potřebuje tahat kýbl a mop.
Vážně. Přesně to tam stojí. Tohle je ten verš: „Bring a bucket and a mop for this wet ass pussy.“ Song se dostal na první místo v žebříčku Billboard Global 200 a kritici BBC News jej jmenovali písní roku stejně jako magazíny Rolling Stone, NPR a Pitchfork.
Takže tady dneska jsme. Globální skandál, který v dávných časech, kdy byl svět ještě mladý, způsobilo zveřejnění ukradené nahrávky Pamely Anderson a Tommyho Lee, je milá nostalgie. Zveřejnění sexuálních eskapád je dnes hlavní proud. Vítejte v éře „Wet-Ass Pussy“.
Otázkou pro nastupující generaci je, zda se tato situace bude šponovat jestě dál (a kam). A zda bude vlastní sex tape patřit ke stejnému základnímu bontonu jako mít dnes profil na Instagramu. Druhou variantou je, že se vlna tělesných tekutin konečně otočí, lidé se chytí za nos a řeknou si, že toho bylo dost a že nárok na jejich nejintimnější chvilky mají jen jejich nejbližší milenci a partneři.
Tak schválně. Řekneme si za deset let. Do té doby si užijte širokoúhlý pohled na jejich wet-ass pussy.
Portrét psychonauta
Má Kanye West novou manželku?
Od Venoma po Lokiho: 10 nejsilnějších padouchů Marvelu