Let´s fucking go. Týpek. Nebojím se dělat crazy věci, nejen na skejtu.
Basketbal jsem miloval a celkem jsem v něm vynikal. Hrál jsem za Most, "draftovali mě" do Chomutova. Ale potom mě všichni přerostli a vzhledem k mým genům bylo jasné, že je nedoženu. Asi ve čtrnácti jsem začal naplno jezdit na skejtu. Ale basket je dodnes velká láska.
Kde jinde, ale každý víkend jsem jezdil kvůli skejtové kariéře do Prahy. V devatenácti, ve dvaceti už to začalo být neúnosné, takže jsem se stěhoval do Prahy.
Nene, ta vznikla v podstatě až s tím, jak se skejt dostal na olympiádu (v Tokiu 2021 - pozn. redakce). Vzali pět nejlepších z Českého poháru a udělali reprezentaci. Právě teď jsem první v obou disciplínách, které se v Česku jezdí. To jsou freestyle a Park. A obě se jezdí na olympiádě.
Ani ne. Máme tady zkušenější borce, kteří mají lepší triky - Maxima Habance a Martina Peka, ti byli přede mnou a byli velmi blízko tomu, aby se na olympiádu dostali. Ale myslím, že to ani není moje primární cesta, jako svoje poslání aktuálně cítím motivovat lidi ke skateboardingu přes svá videa.
Moje cesta byla taková, že v roce 2012 jsem začal dělat s youtubem. Ale to ještě nebyl vlogový formát - když jsem se naučil nový trik, natočil jsem ho a nahrál na youtube. Abych mohl říct kamarádům: Hele, naučil jsem se nový trik.
Ale hodně videí už tam není, protože se za ně stydím. Ale v roce 2018 jsem si řekl, že do toho jdeme na full a pojmeme to i s nějakým příběhem. Že nebudeme dávat jen triky, ale na videu i mluvit atd. A dnes je to asi víc o nějakým lifestylu než o skateboardingu. A pro lidi je to snad tak zajímavější.
Až budu starší, výkony půjdou dolů a je jasné, že jezdění nebude napořád na prvním místě. Ale zatím... Blíží se mistrovství republiky a já jsem každý den na Štvanici, protože bych rád vyhrál. A zůstal první v obou disciplínách Českého poháru, což se myslím v Česku nikdy nikomu nepovedlo. (Rozhovor probíhal před čtrnácti dny. Koncem září David svůj cíl splnil a na Štvanici se slavně stal mistrem republiky v obou disciplínách - pozn. redakce). Takže priorita je skateboarding, ale youtube je moje lovehobby. A neco, co můžu po skončení sportovní kariéry dělat dál.
Tam je pár tisícovek, ale o peníze mi vůbec nejde. Řeším své úspěchy, v podstatě své vlastní ego. Abych si mohl říct: "Jsem mistr České republiky."
Hoza Navrátil je ještě o dva roky mladší, spolu se předháníme. Jsme nejlepší kamarádi, ale panuje mezi nám trochu rivalitka.
Ani ne. Naopak se podporujeme. Když někdo dá super trik, máme všichni radost.
Působí na sociálních sítích, ty dnes vládnou světu. Rozumí moderním technologiím, je výrazný, úspěšný, ale zároveň pokorný, nestoupne mu úspěch do hlavy.
Dřív bych řekl klišé, jako být v něčem nejlepší. Dnes se to posunulo - úspěch je, když se živím tím, co mě baví, co bych dělal, i kdybych za to nic nedostával.
Zdraví. Minulý rok jsem si zlomil malíček na noze, což zní jako blbost, ale jakmile nejste na skejtu stoprocentně fit, nejde jet naplno. Stalo se mi hodně špatných věcí, hodně zranění. Zdraví je klíč ke všemu, proto se teď sám sobě extrémně věnuju.
Když mi bylo jedenáct, vrazil do mě vrazil na Štvanici ve skejtparku biker a přišel jsem o zuby. Potom se mi třeba stávalo, že mi na rande s holkou vypadávaly přední zuby, náhrady mi nedržely. Doteď s tím bojuju. Potom jsem měl rozseklou bradu tak, že tam mám dodnes jizvu, měl jsem zlomenou nohu tak, že jsem nemohl půl roku na skejt... Mám za sebou hodně vážných věcí.
Hodně. Ale občas hřeším a ujedu si na sladkým.
Jednou týdně tam hodím dortíček, víc si nemůžu dovolit. Ale kdyby bylo sladké zdravé, jím jenom to.
Když najde něco, co ho dostane do "flow". Dám příklad: Včera jsem byl po delší době skejtovat, prvních pár minut se mi vůbec nechtělo, bylo to strašný, ale potom jsem se dostal do "flow" a lítal jsem tam hodiny. A bylo to jako moment. A myslím, že každý byl měl najít v životě něco, do čeho je tak zapálenej, že u toho zapomene jíst, to svoje "flow".
Nemoci. Nikdy nevíte, kdy vám tělo řekne: hele, dál nejdeme. A můžete žít sebevíc zdravě. Od tohoto tématu bych šel radši dál.
Má někoho, komu můžeme cokoliv říct, svěřit se. A také potřebuju mít ve svém okolí někoho, kdo mě má rád takového, jaký jsem.
Dobrá hudba. Ve spojení se sportem. Pustit si něco do sluchátek, když jezdím. To se potom dostanu do takového zvláštního transu, až mi občas projede mráz po zádech.
Všechno, ale nejvíc rap. Na něm jsem vyrostl.
Dřív se hodně rozdělovali - na pankáče a metaláky, kteří poslouchali kytary a na hoppery a rappery. Dnes mi přijde, že dělení zmizelo, dnes je to prostě skater. Kytary možná trochu ustoupily do pozadí a punkový styl se částečně smísil s rappem.
Známe vítěze 9. ročníku prestižní ankety ESQUIRE MAN
Pavol Dendis: Muž dnes ustupuje ze své toxické maskulinity
Majitelé firmy Section: Úspěch nelze definovat penězi