Jeho tvorba se líbila nejen fanouškům - za debutové album VR/Nobody byl nominován na cenu Anděl, skládá hudbu do videí, reklam, filmů, nebo dokonce pro balet Národního divadla a spolupracuje s řadou slavných interpretů.
Je to hodně individuální. Když mluvím za sebe, tak chce mít vlastní styl oblékání, být spokojený se svou prací, být produktivní a vytvářet něco zajímavého. Jinak nevím, nerad mluvím za někoho jiného. Přijde mi nefér, říkat někomu, jaký by měl být.
Dobře... Moderní muž by měl být otevřený, chovat se slušně, nemít blbé narážky na ženský a být tolerantní vůči jiným lidem a názorům. Přijde mi, že v poslední době se moc řeší, jak se kdo chová a jak by se měl chovat. Což není ideální.
Rozhodně, obzvlášť v dnešní době. Vždyť u módních věcí v obchodě už zmizelo genderové označení, dámská a pánská sekce se částečně sloučila. A hlavně si myslím, že každý by se měl oblékat, jak chce, jen podle svého vkusu. Hranice normálnosti se ze společenského pohledu hodně posunuly. Ale to samozřejmě neznamená, že by někdo měl přijít v ušpiněných, zamaštěných věcech.
Asi to nadávání na ženský, blbý narážky. Jako že patří do kuchyně, neumějí parkovat... To mi přijde úplně mimo a nechápu, jak se může někdo takto k nim chovat.
Romantik. Ale to byste se měl spíš zeptat těch žen, a asi by vám každá řekla něco jiného.
Moji slabinou jsou kudrnaté vlasy. A vnitřně... Baví mě, když ženy mají samy nějakou zálibu, když něco dělají, vytvářejí, mají své cíle. S takovým člověkem potom dokážu fungovat.
To jsou asi nevěry, ale každý si musíme sáhnout do vlastní kapsy, takže i ty se dají odpustit.
Odměnu za vykonanou práci a za dlouhé roky budování kariéry.
Za zážitky. Za kulturu, umění a cestování. To je pro náš rozvoj důležitější než oblečení. Moje asi nejoblíbenější činnost je letět někam do zahraničí na koncert, spojit cestování s kulturou. Přijedu nabitý energií a inspirovaný ke svoji práci.
Zdraví. Pokud máte zdraví, je možné všechno ostatní. Sám jsem si prošel nějakými komplikacemi a vím, že není nic důležitějšího. Jediné, co jsem si tehdy přál, bylo zase normálně fungovat.
Před deseti lety jsem mel těžký úraz. Na skejtu jsem jel za autem, držel jsem se ho a ve vysoké rychlosti jsem letěl na obličej. Zlámal jsem si tam skoro všechny kosti, celý ho předělávali a navíc jsem si málem zlomil páteř, chyběly centimetry. Čekaly mě čtyři velké operace a stovky hodin u zubařů.
Jsem výbušný, dynamický srdcař, takže vždy instinkt.
Nejspíš to paradoxně bude situace, když si o den později se dnu a zreflektuju si celý koncert. Co se stalo, jak lidi... Vlastně tak sám sebe uklidním: Dobrý, všechno funguje, jedeme dál.
Neúspěchu. Laťka očekávání je stále výš a výš. Takže musím překonávat sám sebe.
Dám si dobré víno, pár dní volno, vyčistím si hlavu někdo v přírodě. Potom se vrátím zpátky a jedu dál.
Vyzkoušel jsem lezení na stěně. Konečně jsem se k tomu dokopal a je to super. Docela sportuju, takže mě to myslím šlo.
Kouknu se na Instagram.
Abych se dobře vyspal, protože s tím mám problémy. Furt mi běží hlava, pořád mě to v ní šrotuje, nedokážu se uklidnit. Zkoušel jsem všelijaké bylinky, čaje, meditace, počítání, dýchání, melatoniny, CBD... Něco zabírá míň a něco víc. Ale nechci jít do chemie. Po jedné velké operaci jsem byl čtyři týdny na prášcích na spaní, tělo si zvyklo a marně jsem se potom doma snažil usnout, vůbec to nešlo, třeba třicet hodin.
Pavol Dendis: Muž dnes ustupuje ze své toxické maskulinity
Majitelé firmy Section: Úspěch nelze definovat penězi
Jan Hirt: Muž 21. století už není tak zručný, ale dokáže toho více zařídit