„Specializujeme se na shánění tenisek a oblečení, které nikdo jiný nedokáže sehnat,“ vysvětluje Vojta. „A šijeme i vlastní oblečení,“ dodává starší Zbyněk, který začal podnikat už jako teenager. Sledoval v zahraničí, co je trendy a pokoušel se to sehnat. A potom třeba obnošené prodával.
„Koupil jsem si triko, onosil a potom prodal, třeba dráž a začal jsem si říkat, že by to mohlo fungovat,“ popisuje.
Když už měl něco za sebou, potkal na jedné akci Vojtu. Vytvořili si společný účet a zkoušeli prodávat spolu. „Studoval jsem gympl v Lovosicích, ale nebyl jsem úplně pilný student, spíš mě bavilo prodávat věci na webu,“ říká dnes třiadvacetiletý Vojta. „A na vejšce jsem se už věnoval podnikáním.“
„Potom jsme se dostali pod The Mag, kde jsme využili své znalosti ohledně limitovaných edicí. Pod ním jsme si otevřeli butik a před rokem potom otevřeli vlastní podnik Section,“ popisuje Zbyněk.
Zbyněk: V téměř každé zemi bývá retailer, obchod, který má se značkou distribuční smlouvu, a dostává všechny edice v limitovaném množství. A většinou se o takové tenisky soutěží losováním, nebo se na ně musí vystát fronta. A my máme lidi, kteří nám frontu vystojí, nebo další, kteří se přihlásí do soutěže. A v týmu máme zaměstnance, kteří umí naprogramovat software na takovou soutěž - vytvoří tisíce imaginárních účtů. Takže už to není o štěstí jako o programování. Pokud se chce někdo dostat k tomu nejlepšímu, musí mít extrémní štěstí, nebo do toho hodně investovat.
Vojta: Nebo jít k nám a koupit si je.
Zbyněk: Boty vycházejí třeba na pět tisíc, ale naše přeprodejní hodnota je třeba třicet. A nebo vykupujeme věci od lidí - někdo nám přinese tenisku, my ji zkontrolujeme, vykoupíme třeba za dvacet tisíc a potom prodáme. V Česku chytne tenisku třeba deset lidí, my se s nimi spojíme a nabízíme jim odkup.
Zbyněk: Ne, jsou za to rádi. Pro produkt je to nejlepší marketing. Mají nějaké kousky, které chtějí všichni, ale málokdo se k nim dostane. Nike by mohlo vzácných párů udělat několik milionů, ale udělají jich jen deset tisíc, právě aby si udržely hodnotu. Zrovna Nike má skvělý marketing, kolekce neopakuje, ale třeba za pět let je vydá v jiné barvě.
Zbyněk: Děláme na novém e-shopu pro vánoční sezonu, pracujeme na upgradování prodejny o nové prvky, budeme z dalších kousků dělat Black Friday... A chtěli bychom další obrovskou prodejnu v centru Prahy, někde Na příkopech. Z dlouhodobého hlediska chceme být nejlepší v Česku a Slovensku a dál expandovat. V Česku už jednička jsme, co se týká oblečení, nikdo toho nedokáže prodat tolik jako my. U limitovaných tenisek máme nějakou konkurenci, ale dovolím si říct, že jsme nejpopulárnější. Díky našim akcím a dárkům jsme hodně komunitní.
Vojta: Třeba jsme dělali akci, kdy jsme vzali 25 párů tenisek a poschovávali je po Praze. A na Instagram jsme dávali, kam mají lidé doběhnout. První našel tři tašky a jednu si vybral.
Zbyněk: A je hodně dalších marketingových aktivit: třeba na naše narozeniny dostává prvních sto lidí naše triko zdarma. Stojí tam od šesti, přijedou z Brna a Ostravy, jen aby měli triko, které jinak nejde koupit.
Zbyněk: Otevření prodejny v centru. A to, že s námi spolupracovali Yzomandias, Nik Tendo, že s námi točili a fotili. Nebo to, že jsme dokázali prodat 500 kusů oblečení za tři minuty od spuštění e-shopu. A aktuálně jsme se dostali ke spolupráci Louis Vuitton - Nike air force. To jsou tenisky, které stojí 250 tisíc a do Česka jich šlo jen deset párů pro VIP klienty. My se dostali k pěti. Přitom pro většinu lidí je nesplnitelný sen takovou tenisku jen držet.
Zbyněk: Otevřu telefon.
Vojta: To samé, zkontroluju jestli všechno funguje.
Zbyněk: Charakter.
Zbyněk: Manuální zručnost. Něco si dokážu udělat sám, ale za spoustu věcí musím zaplatit. A zodpovědnost.
Vojta: Úspěch bych určitě nedefinoval penězi. Musím se cítit šťastný.
Zbyněk: Že vstanu, můžu jít na jídlo, které chci, můžu vzít přítelkyni na dovolenou. Že nemusím řešit, jestli něco stojí sto nebo sto padesát, že si můžu užít život.
Zbyněk: Nezodpovědnost. Starám se o chod obchodu, komunikaci s lidmi a často se setkávám s nespolehlivostí ostatních.
Vojta: Za výlety a dobré jídlo.
Zbyněk: Klid a štěstí. Nemám rád stresové situace.
Vojta: Moje rodina a lidi, kterými se obklopuju.
Zbyněk: Když to uděláš jednou pořádně, nemusíš to dělat znovu. To jsem nedávno řešil při skladování věcí.
Vojta: Na dobrý se čeká. To jsem nedávno poradil kamarádovi.
Zbyněk: Není kam spěchat, je lepší jít na věc pomalu a přemýšlet. To se vždy vyplatí.
Zbyněk: Byl jsem na masáži. Nikdy mě akt někam si lehnout a nechat na sebe sahat nelákal, ale zkusil jsem to a bylo to fajn.
Vojta: Byl jsem poprvé v Polsku.
Vojta: Jak v kterých situacích.
Zbyněk: Napůl. Řekl bych rozum, ale v některých situacích mám divné tušení a většinou se to naplní.
Zbyněk: Ve spánku. A dobře se mi dělá doma, samotnýmu v klidu.
Vojta: Dovolená. Když při ní vím, že všechno v Praze funguje, jak má.
Zbyněk: Po spánku ne, po tom toužím ráno, když musím vstávat. Takže se asi dobře najíst, být s přítelkyní. Na chvíli vypnout skupinové chaty a odreagovat se.
Vojta: Abych se dobře vyspal, abych měl dobrý další den.
Zbyněk: Neúspěchu. Že se něco stane firmě. A pavouků.
Václav Rouček: Bojím se toho, že všichni chceme úplně všechno
Richard Zelinka: Nikdy jsem neměl rád, když mi někdo velel
Michal Yaksha Novotný: Muž by měl hlavně držet slovo