Richard Zelinka: Nikdy jsem neměl rád, když mi někdo velel

sport

Richard Zelinka @risazelinka

Koloběžkář, influencer 

Proč právě koloběžka? Jak jste začínal?

Jezdil jsem závodně bikros, dostal jsem se s kolem do skateparku a tam jsem objevil koloběžku. A už to se mnou zůstalo.

Co se vám líbilo nejvíc?

V bikrosu máte trenéra, který vám říká, co máte dělat. Na koloběžce jsem svým pánem - můžu si dělat, co chci, kdy chci, jak chci. Nikdy jsem neměl rád, aby mi někdo velel. Navíc potřebuju cítit zodpovědnost. Ta je v tom, že na mě sociálních sítích kouká tolik lidí, hodně dětí chce být jako já. Proto třeba nedávám naše party na sociální sítě, měly by si z našeho života brát jen to nejlepší.

Jezdíte stejné překážky jako skateboardisté, nebo překonáváte něco jiného?

Není v tom rozdíl, jezdíme stejné věci. Stejně jako další borci s koly BMX.

Ale skateboarding se v posledních letech pohnul dál, dostal se na olympiádu a sami skateři říkají, že náročnost vyletěla nahoru. Půjdou na olympiádu také koloběžky?

Byl bych rád. I když i tak zažíváme boom. Náš sport hodně vyrostl, skateparky jsou přeplněné koloběžkáři. Co se týká olympiády, mluví se o tom, a snad v roce 2028 by mohly být koloběžky jako ukázkový sport.

Máte za sebou spoustu triumfů, co byste chtěl ještě vyhrát?

Vyhrával jsem od devatenácti, potom to přerušil covid a teď už jsem starší a je to těžší. Mám spoustu jiných aktivit, řěším v životě spousty jiných věcí a už to není jen o jezdění. Nemám kapacitu tolik trénovat a vlastně už to není to, co úplně chci. Buduju naši komunitu a chci, aby se o nás začali zajímat velké značky jako Nike, Adidas nebo Red Bull.

Jezdí na koloběžkách i holky?

Jezdí. Není jich moc, ale dělají fakt těžké triky. Určitě jich bude víc a víc a pomůže nám to i směrem k olympiádě, protože tam je potřeba i ženská kategorie.

Jak jste na tom finančně?

Vydělám si, žiju si super život, kdy můžu cestovat po světě. Ale barák si z toho nekoupím a občas musím brát kšefty, které mi úplně nesednou. Třeba jsem jezdil na kolobežce v Německu v cirkuse, spojil jsem to s tréninkem.

Kolik stojí vaše výbava?

Koloběžku mám od hlavního sponzora, jinak stojí kolem patnácti tisíc. Jsou také koloběžky za třicet, i za dva. Je to o dílech, které si nakombinujete. Nicméně dnes jsou kvalitní všechny, před deseti lety jsme začínali na skládacích koloběžkách, které se rozpadaly.

Bojíte se něčeho?

Toho, že nevím, co na nás čeká za rohem. Ale snažím se užívat život, jaký je. S tím, že tu nejsme napořád.

Po čem na konci dne toužíte nejvíc?

Asi po tom, až se dokopu, abych se vysprchoval, vyčistil si zuby, lehl si do postele a konečně na chvíli vypnul mozek.

Jaký je muž 21. století?

Upřímný, snaží se chránit lidi kolem, hlavně svou rodinu. Je tam vždy pro ně, pro mámu, pro přítelkyni.

Co pro vás znamená úspěch?

Dřív bych řekl, že všechny ty závody a výhry, ale to se změnilo. Dnes je to hlavně pohoda, mít kolem sebe ty správné lidi, aby všichni byli zdravotně v pořádku a fungovali.

Rozum, nebo instinkt?

Určitě instinkt. Nebývám moc rozumný.

V čem nacházíte vnitřní klid?

V autech. Mám rád stará auta, kde je jen motor a karoserie. Sám mám veterána bavoráka, pustím si hudbu a jedu. A v jezdění na koloběžce. Vždy to pro mě byl únik od reality, moment, kdy si můžu dělat, co chci a vždy to tak bude. A proto nikdy nepřestanu.

Jsou podle vás chyby pro člověka spíš škodlivé, nebo prospěšné?

Určitě prospěšné, učíme se z nich.

Jaká je první věc, kterou ráno uděláte?

Napiju se vody. Musíte dostat co nejvíc tekutin do těla, nastartuje vám to celý den.

Co vám zaručeně rozpumpuje krev v žilách?

Adrenalin. Zkoušení nových věcí, posouvání hranic. Proto dělám, co dělám.

Za co se vyplatí připlatit?

Za doktory, za jídlo... Vlastně za vše, co souvisí se zdravím.

Jaká je poslední rada, kterou jste někomu dal?

Všechno se děje z určitého důvodu a netrap se. Bude to dobré.

Co jste dělal v poslední době úplně poprvé?

Dělal jsem na rampě u Karlštejnu závody, byl z toho i livestream. Bohužel pršelo, což celou akci zkazilo, ale já neudělal nic špatně, zvládl jsem to a jsem na sebe hrdý.