Na projektu Chimera Nekonečno. V průběhu covidu jsem vydal tři Chimery, tohle je z jedné třetiny jejich shrnutí, z jedné jsou tam nové skladby a v poslední sekci vokální a instrumentální remixy.
Určitě tři sošky Anděla. A v zahraničí, že se mi povedlo dostat v Anglii na BBC. Byl jsem ve vysílání BBC 1Xtra. Moc lidí to tady neví, ale je to zásadní věc. Jakou věc uděláte ráno jako první? Dám si vodu, pro mě je celý ráno o vodě.
Tak to je zapeklitá otázka... Změnil se. V něčem dobře, v něčem špatně. Dnes je velká rovnoprávnost a některé mužské aspekty jsou neprávem odsuzované.
Být v nějakém happy place. Což nutně nemusí být o penězích. Já tam třeba byl, i když jsem neměl nic. Mohou ho tvořit lidé, kterými se obklopujete. Naopak příval peněz vám nemusí zaručit štěstí, přicházejí s nimi starosti.
140 bpm, neboli 140 úderů za minutu. To mě zvedne ze židle, samozřejmě v dobrém slova smyslu.
Za zážitek, za cestování.
To jsem asi radil svému psovi, ale on to nepobírá. Ale jinak se snažím poradit někomu kolem, když vidím, že je nešťastný a něco ho štve. Říkám mu, že je dobrý naladit se jinak.
Řídil jsem Land Rover Defender, protože jsem si ho pořídil. A je to skvělý - mít úplně poprvé nové auto a muset si ho sám zajet.
Půl na půl. Jsem dost nerozhodný člověk, stále váhám, jsem schopný několikrát během minuty změnit rozhodnutí. Jako bych byl váha... Ale nejsem, jsem blíženec, na znamení moc nevěřím.
U mě to není striktní ne, ale jeden můj oblíbený mc JME mě donutil přehodnotit postoj. Říká, že je přece úplná blbost, že se někdo narodí o minutu později, po půlnoci a najednou má úplně jiné vlastnosti, než kdyby se narodil dřív. On je hodně velký realista. Takže znamení nevím, ale na různé nadpřirozené věci věřím.
Zažil. A upozorňuju, že jsem byl střízlivý. Jednu dobu jsem míval spánkové paralýzy. Když jsem usínal - najednou nemůžete promluvit, hnout se, nic. Po chvíli to přestane. A jednu noc jsem měl třeba dvacet, třicet paralýz. Vůbec jsem se z toho řetězu nedokázal dostat. Potom jsem si všiml děsivého stínu osoby, která se nade mnou skláněla. Nezdálo se mi to, byl jsem vzhůru. Ráno jsem byl hodně zničený a unavený. Potom jsem zjistil, že někdo v té místnosti, co jsme spali, zemřel. A tomu věřím - pokud někdo někde umře, většinou násilnou smrtí, zůstane tam jeho energie.
Při konzumaci konopí, všemi možnými způsoby.
Po kontaktu, po fyzickém kontaktu. S přítelkyní, s pejskem...
Že bude trvat dlouho, než se v Česku zlegalizuje marihuana. Nechápu, na co se čeká. Vydělali by na tom lidi, státní kasa, společnost a pomohlo by se nemocným lidem. Věřím, že ji postupně zlegalizuje celý svět. Vždyť v Thajsku, kde byly za marihuanu tresty smrti, je dnes oficiálně povolená.
Malou sportovní halu v Holešovicích. Na konci března. A rád bych to zdokumentoval, protože několik z mých nejoblíbenějších alb jsou koncertní, mají neuvěřitelnou energii. A poskytnou jiný pohled na tvorbu.
Vít Přindiš: Život není o tom, co chceme, ale o tom, co dokážeme
David Duc: Nejdůležitější je umět si v životě položit správnou otázku
Václav Rouček: Bojím se toho, že všichni chceme úplně všechno