Václav Rouček: Bojím se toho, že všichni chceme úplně všechno

Kategorie: digital

Václav Rouček @vaclavroucek

zpěvák, moderátor

Při rozhovoru je vám je hned jasné, že tohle je muž mnoha talentů a jasných názorů na věci kolem sebe a na život samotný. Proto se kromě hudby pustil i do moderování. Má lidem co říct.

Jaký je muž 21. století?

V dnešní době se rozdíly mezi mužem a ženou smývají. Muži už nejsou tvrďáci. Přemýšlejí o emocionalitě, nebojí se prorazit svou skořápku, říct, že někoho mají rádi. A nestydí se za slzy.

Proč se to změnilo právě teď?

Žijeme v zemi, kde si to muži mohou dovolit. Je klid, není válka. Možná to bude za pět let jinak, vrátí se nějaká zatvrzelost, ale teď je správné se otevřít.

Ale válka není daleko.

Může tady být klidně za týden, nevíme, zdali nás někdo nenapadne. A nebezpečí číhá často i uvnitř. Ale díky tomu, že tady válka ještě není, muži si mohou dovolit být otevření.

Takže myslíte, že válka bude i u nás?

Netuším... Jak jsme se letos přesvědčili, možné je i v roce 2022 úplně všechno. Proto jsem v tomto směru trochu skeptik. 

Na čem teď právě pracujete?

Nejvíc asi na podcastu "Pochlap se" na radiu Wave a potom vzniká třetí studiové album We Are Nobody, které děláme s Jakubem Strachem. A stavím dům.

Jaký je vrchol vaší dosavadní kariéry?

Moc to neberu jako kariéru, nejsem v pozici "jsem hudebník a jedu si kariéru". Ale když nebudu dělat chytrého, tak asi když jsme s Jakubem byli nominovaní na Anděla. Období začátku We Are Nobody, skvělé festivaly, vyprodané kluby, to asi bylo nejlepší.

Jaká je první věc, kterou ráno uděláte?

Obejmu svýho syna, který skáče po mě a po manželce v posteli.

Co pro vás znamená úspěch?

Byl by pro mě životní úspěch, kdybych byl sám se sebou spokojený a podařilo se mi se vším kolem vyrovnávat. V klidu a v pohodě. A byl oporou pro sebe i své okolí. Ale ještě tam nejsem, je to dlouhá cesta.

Co vám zaručeně rozpumpuje krev v žilách?

Chtěl bych říct srdce, měl jsem nedávno srdeční příhodu a jsem rád, že mi funguje. Ale asi jinak za volantem, taková klasika. Řidič, který na mě bliká a předjíždí mě mnohem větší rychlostí, než dovolují předpisy a ještě mi dává najevo, že ho brzdím.

Za co se vyplatí připlatit?

Za to, čím se člověk obklopuje a co do sebe dává.

Co je podle vás v životě nejdůležitější?

Rodina. A potom trpělivost a nadhled.

Jaká je poslední rada, kterou jste někomu dal?

Já jsem ten poslední, který by měl někomu radit. Asi jsem na to ještě málo moudrý. Takže zatím asi radím jen synovi, aby ho něco nepřejelo: "Zastav u nejbližší lampy."

Rozum, nebo instikt?

Instikt mě asi táhne silněji, ale snažím se to vyvažovat rozumem.

Při jaké činnosti nacházíte vnitřní klid?

Při klidných dnech s rodinou.

Je pro vás snadné najít klid?

Myslím, že ho mám přirozeně v sobě. Ale za chvíli může být klid nuda, takže ho trochu opepřuji. Občas se musím z klidu burcovat k něčemu akčnějšímu.

Čeho se bojíte?

Toho, že jsme jenom lidi. Každý máme svá negativa a můžeme jimi ovlivnit sebe, své okolí a třeba i celý svět. Toho, že všichni chceme všechno, ale neuvědomujeme si, že nemůžeme mít úplně všechno.