Vít Přindiš: Život není o tom, co chceme, ale o tom, co dokážeme

Kategorie: Sport

Vít Přindiš @VitPrindis

Vodní slalomář

Asi je to u sportovce trochu neobvyklé, ale sálá z něj klid a pohoda. Vít Přindiš nemá silácké řeči, nefandí si a vlastně sám o sobě dost nerad mluví. Je vidět, že žije pro jiné, pro rodinu, pro fanoušky. 

Jak moc vás mrzí, že jste nebyl na olympiádě?

Doplácíte na silnou českou reprezentaci, jezdí za nás čtyři mistři světa, ale na olympijské hry může vždy jen jeden. Samozřejmě mě to mrzí, ale jsem s tím vnitřně srovnaný. Jede jen jeden z nás, ten, který je na tom aktuálně nejlíp. Naposledy jsem byl v kvalifikaci víc zklamaný z toho, že jsem jel fakt špatně. To bylo pro mě horší než fakt, že jsem nebyl na olympiádě.

Je vám 33 let, jak dlouho ještě můžete vydržet ve vrcholné formě?

Úbytek sil zatím necítím, ale mám to nějak v hlavě, že je to asi poslední šance na olympiádu. Věk u kajakářů je hodně nemilosrdný, nedá se jezdit dlouho. Mladí se ženou vpřed a dvacetiletí jsou u nás skvělí. A vlastně, kdybych skončil třeba i hned, nemám se za co stydět. I bez olympiády.

Jaké jsou vztahy v českém týmu?

Je to zvláštní, že spolu soupeří v jedné reprezentaci hned čtyři šampioni. Je to trochu smůla, ale zároveň se vzájemně motivujeme k lepším výkonům. Když je jeden z nás nejlepší na světě, chceme se mu vyrovnat. A jsme spolu nejen v rámci Česka, ale ve stejném klubu, ve stejné loděnici, na stejné trati... To je pro trénink strašně cenné, to nikdo jiný na světě nemá.

Jaký je muž 21. století?

Měl by být gentleman, postarat se o rodinu a zabezpečit ji. Co pro vás znamená úspěch? Když se člověk něčemu naplno věnuje, podaří se mu to a nikomu tím neublíží.

V co nejvíc věříte?

Ve vlastní úsudek.

Co je podle vás v životě nejdůležitější?

Vyrovnanost. Nehonit se za zbytečnými věcmi, být šťastný a dávat radost lidem kolem sebe.

Co dodává člověku životní sílu?

Chtíč, touha něčeho dosáhnout. A rodina. Když přiběhne dcerka a je šťastná od ucha k uchu, přijde mi to naprosto neuvěřitelné.

Čím je pro muže důležitá žena.

Úplně vším. Pravá ruka, parťák, životní opora.

Je někdo, ke komu vzhlížíte?

Mám víc lidí, kteří mě inspirovali a snažil jsem se od nich něco vzít. A to nejen ve sportovním životě. Třeba babička mi vždy říkala, že život není o tom, co chceme, ale o tom, co dokážeme. To je hrozně hezké motto, kterým se snažím řídit.

Kterou věc ráno uděláte jako první?

Podívám se na telefon, kolik je hodin. A potom dám pusu manželce.

Co vám zaručeně rozpumpuje krev v žilách?

Když jsem v nějaké trapné situaci. Třeba když mě na firemní akci postaví před dav, představují a vyjmenovávají všechny moje úspěchy. To úplně cítím, jak mi tepe celé tělo. Jinak jsem relativně kliďas a většinu věcí beru s nadhledem.

Jaká je poslední rada, kterou jste někomu dal?

Rady ze životních zkušeností jsou většinou nesdělitelné a nepřenositelné. Ale teď jsme docela dlouho mluvili u piva s mladším kamarádem a řekl jsem mu, ať pár věcí zkusí vyzoomovat a uvidí, že to není tak hrozné, jak se zdá.

Kdy nacházíte vnitřní klid?

S rodinou. Když jsem s nimi a vidím, že jsou šťastní. Když vidím malou, jak ráno vyběhne bosa do trávy. To je takový ten život, který si člověk přeje.

Čeho se bojíte?

Bojím se o zdraví. Ale ne o svoje, o zdraví své rodiny. Ještě za svobodna jsem byl na Tchaj-wanu na večeři u jedné velmi bohaté rodiny a jejich syn mi říká, že jediná věc na světě, která je důležitá, je zdraví. Oni měli miliardy dolarů, ale tatínek ležel spousty let na přístrojích, nemohl se hýbat a žádné peníze mu nedokázaly pomoci.