Back on Trek

Všechno začalo minulý rok v běžný pracovní den asi v osm třicet ráno. Neznámý chlápek se přehoupl přes plot pražské vily Patrika Eliáše, vplížil se do garáže, přes rameno si hodil kolo a s ním skočil zpátky na ulici. Byl pryč. „Máme ho na kamerách, nepomohlo to,“ s lítostí v hlase vypráví bývalý hokejista. Trek Supercaliber 9.7, který se v základu prodává do 130 tisíc korun, byl pryč. Za pár dní se s tím Eliáš svěřil u piva. „Máme takovou partičku kamarádů, seděli jsme a řešili, co s tím, a přišel nápad,“ usmívá se.

U stolu byl také Lukáš Richter, dlouholetý prodejce kol značky Trek. Vždyť i to odcizené kolo měl Patrik od něj. „Je to výjimečný zákazník, jako slavný hokejista by si mohl koupit kolo za statisíce, prostě nejvyšší třídu, ale nikdy to  neudělal. Na kole chce jezdit, ne se na něm ukazovat.“ Tentokrát však střídmost lehce ustoupila do pozadí, i když Patrik je v tom trochu nevinně. Jak sám říká, přišel nápad. Proč nevytvořit něco unikátního? Kolo, které bude jediné na světě? Znamenalo to dohodnout užší propojení s americkou továrnou Treku, nadesignovat si vlastní stroj. „Propojili jsme kolo s příběhem mého života,“ vyznává se Patrik Eliáš.

Život na kole

Ostatně bicykl byl součástí Patrikova života odjakživa. Po hokeji pro něj cyklistika představovala nejdůležitější sport. Na kole řádil už chvíli poté, co se naučil chodit. „První kolo táta přivezl bratrovi z Ruska, kam jezdil stavět domy. Já tak žárlil, že jsem si na něj počkal, strčil mu klacek do drátů a trochu ho zničil. A tak jsem už ve třech letech dostal své kolo. Mělo modro-zelinkavou barvu jako zubní pasta,“ směje se Eliáš.

Ale kolo nemá spojené pouze se zábavou a šťastnými chvílemi z dětství. Postupně se z něj stával tréninkový nástroj, mohlo existovat vedle hokeje, vzájemně se skvěle doplňovaly. 

Hokejově vyrůstal v Horácké Slavii Třebíč, ale už v patnácti letech, v roce 1992, ho nalákali do extraligového Kladna. „Během letní přípravy jsme tam každé úterý a čtvrtek jezdili etapy, byla to zabíračka,“ vzpomíná. „I během individuální přípravy jsem na kole vždy trávil dlouhé hodiny. V zimě jsem poté přesedal na trenažér.“

Na Kladně dlouho nevydržel – stejně jako o pár let dříve Jaromír Jágr. Svou výkonností spoluhráče převyšoval. Psal se rok 1995 a Patrik Eliáš přiletěl do Spojených států s jasným cílem: stát se hokejovou hvězdou. „Rok jsem strávil v nižší soutěži, byl to strašně velký krok. Sám v cizí velké zemi, ani jsem neuměl anglicky. Dálnice, obchody, vše bylo obří.“

V AHL v Albany se učil zámořský hokej a snažil se zaujmout v prvním týmu. To se mu povedlo, v dalších sezónách již nastupoval v NHL za New Jersey Devils. Stával se hvězdou, útočná řada Petr Sýkora – Jason Arnott – Patrik Eliáš byla postrachem soupeřů. Letěl jen vzhůru, až na vrchol. V roce 2000 zvedal nad hlavu Stanleyův pohár, o rok později vládl s klubem svého srdce základní části, jméno Patrik Eliáš patřilo k nejskloňovanějším v hokejovém světě. Skončil na třetím místě v bodování základní části soutěže, dostal se do prvního All-Star týmu.

Dojem mu tehdy nezkazil ani nešťastně prohraný poslední finálový zápas. „Pro mě to byl vrchol kariéry – skvělá parta, výjimeční spoluhráči, neskutečný hokej, nejlepší v mojí kariéře. Nic podobného už nezažiju,“ říká Eliáš.

Ale na kolo nezapomínal, dál zůstávalo jeho láskou. A o lásku se musí pečovat. Potřeboval nový stroj, stříbrný favorit s modro-červeným nápisem, který sedlal v počátcích kariéry na Kladně, už dávno dosloužil. A protože sláva české značky pomalu upadala, musel se poohlédnout jinde. Pomohl kamarád a rovněž bývalý hokejový reprezentant Radek Bonk.

„Bavili jsme se spolu na exhibici v Kopřivnici a tam přišla řeč i na Trek. Radek jezdil jako jeho host na Tour de France, hodně se vyznal, představil mi Lukáše,“ popisuje Eliáš. „Radek se minul povoláním, neměl hrát hokej, je to cyklistický maniak,“ doplňuje Lukáš Richter. „Dokonce mu vždy vyčítali, že na kole jezdí moc, a ztrácí tak výbušnost.“

V roce 2005 tak Eliáš koupil svůj první Trek. Šlo o osudový krok, na jinou značku kola už nesedl. A nejen to – pro Trek nadchnul manželku i obě dcery. „Když někde společně jedeme, jsme takový pohyblivý billboard,“ směje se.

Nedělám nic

Zatímco s Trekem to bylo a je stále jen lepší, s hokejem to bylo jiné. Všechno má svůj začátek a konec. I kariéra vrcholového hokejisty. Před šesti lety, 31. března 2017, oznámil Patrik Eliáš ukončení aktivní kariéry. Vypadl z kolotoče zápasů a tréninků, který třicet let řídil jeho život. Patrik Eliáš přestal být vrcholovým sportovcem, začal si užívat hokejového důchodu. Ale rozhodně se zpátky nedívá s lítostí.

„Primárním důvodem sice bylo zraněné koleno, kvůli kterému jsem musel na operaci, ale ukončení kariéry bylo plánované,“ popisuje. „V devětatřiceti vše vidíte jinak než v pětadvaceti. Hokej i tréninky mě sice stále bavily, ale všechno kolem – cestování, tlak zápasů… Už jsem nechtěl, byl čas,“ říká brzy sedmačtyřicetiletý sympaťák.

Stal se slavným, vydělal a vrátil se domů. Jeho krásná žena Petra Eliáš Voláková opět moderuje v televizi, dvanáctiletá Sophie a devítiletá Kaila chodí do školy, ale co jejich tatínek? Zkusil si třeba komentování. Což je pro bývalého sportovce vždy zajímavá zkušenost. „Jako hokejista vím, že přímo na ledě všechno vypadá úplně jinak, což se snažím při komentování vnímat. Vložit do toho vlastní zkušenost.“

A co trénování? Z New Jersey měl už několik nabídek. Nikdy ji nepřijal, i kvůli rodině nechce opouštět Česko. „Možná až holky vyrostou, zatím to vždy bylo jasné rozhodnutí. Ještě nenastala správná doba,“ přemýšlí Eliáš. Koučování si vyzkoušel alespoň v Česku, s týmem českých juniorů. „Hezká zkušenost, ale koučování reprezentace je jiné, není to každodenní intenzivní práce – dá se skloubit s rodinou.“ 

Aktuálně není nikde zaměstnaný, nepotřebuje to. „Když hrajete tolik let v NHL, byl byste trouba, kdybyste se nezajistil,“ usmívá se Eliáš. „Nic dělat nemusím.“

One Ultimate

Ale zpátky na začátek, k odcizenému kolu z garáže a nabídce na projekt bicyklu s příběhem. Od roku 2005 Patrik Eliáš vlastnil několik modelů značky Trek, ale nyní poprvé dostal možnost nadesignovat si vlastní kolo. Díky Project One Ultimate, o němž diskutoval s Lukášem Richterem na pivu. Ultimate odráží osobnost svého majitele, má být jeho zrcadlem, výstřelkem jeho fantazie.

Každé takové kolo je originál proto, že v základu nemá žádný design, ten si řeší zákazník. Patrik Eliáš dostal jako první česká osobnost příležitost vytvořit si Project One Ultimate, kde si může design určit. „Možnost vytvořit si svůj Supercaliber jsme Patrikovi dali jako poctu, za jeho život a kariéru. Je věrný naší značce už dlouhou dobu, proto k nám jakoby přirozeně patří. Ztotožňujeme se s jeho postojem k poctivé práci, s jeho rodinnými hodnotami i s jeho službou společnosti v rámci role ambasadora UNICEF a dalších charitativních projektů, jež podporuje,“ říká manažerka projektu Soňa Nyitrayová.

Kolo na zakázku je výsledkem stovky nápadů, e-mailů a symbiózy zákazníka s výrobcem. Jeden by měl přinést svěží pohled a neokoukané představy, druhý by ho měl držet občas při zemi a oddělovat reálný svět od snů. S designérem Treku Kylem Dooneym si Eliáš psal a volal přes Zoom několik měsíců. „Celé, od začátku do konce, to bylo výjimečné. Vznikala věc, která může být zajímavá i pro sběratele,“ popisuje Eliáš. Na rozdíl například od aut hodnota kol časem neroste, žádní veteráni za miliony neexistují. Jenže co v případě bicyklu, který bude jediný na světě? Tam cena padat nemusí.

Patrik Eliáš však není sběratel. „Samozřejmě na něm budu hlavně jezdit, i když na kafe do Stromovky si ho asi nevezmu. Ačkoli není nijak nápadné,“ říká, když si zálibně prohlíží stroj, na kterém měsíce spolupracoval. Rám je spíš tmavý. Přitom jednou z variant byla bílá barva, jež by k hokeji, k ledu, dobře seděla. Jenže s takovým kolem by byl Patrik Eliáš vidět víc, než si přeje. „Zvolili jsme nadčasový design. Možná není na první pohled líbivý, ale nikdy se neokouká.“

Od začátku měl představu, jak by mělo kolo vypadat. Design měl propojovat jeho hokejovou kariéru s osobním životem. „Základem je červeno-černo-bílá barva, což jsou barvy New Jersey Devils.“ V NHL nikdy nehrál za jiný klub, po skončení kariéry byl jeho dres s číslem 26 slavnostně vystaven pod střechou haly „Ďáblů“. Proto ani číslo jeho dresu nesmí na rámu kola chybět. Pokaždé, když se na něj podívá, vrací se vzpomínkami do slavných hokejových chvil. Je tam i Patrikův podpis a jeho životní motto – na řídítkách září nápis „Prepare, Compete, Excel“. „Tak jsem se vždy snažil přistupovat ke kariéře, k hokeji.“ 

Designové prvky rámu měly několik verzí. Spousta z nich neprošla. „Mohl tam být větší důraz na hokejovou kariéru, chtěli jsme tam ukázat Stanley Cupy,“ říká Eliáš. „Ale nakonec jsme zvolili skromnější, osobnější verzi. Rodina je pro mě důležitější než hokej.“ Na rámu nezbylo místo na poháry, zato se tam objevily iniciály a data narození dcer. A také tajemný znak dvojitého nekonečna, který je důležitý pro jeho vztah s manželkou. Vše doplňují podobně designované ráfky.

„Project One Ultimate si můžete udělat třeba fosforově žlutý a zelený, na první pohled vás omráčí, ale…“ přidává se Richter. „Ale to by se nehodilo. Patrik byl skvělý hokejista, ale nikdy se nechoval výstředně. Kolo je jeho dokonalým zrcadlem.“ „Když jsem ho poprvé viděl ve skutečnosti, řekl jsem si: Jó, hezký. Nebyl tam žádný ,wow efekt‘. Ale po hodině jsem zjistil, že se mi líbí víc a víc,“ dodává Eliáš.

Hvězdou i v továrně

A ještě něco je na rámu navíc oproti běžnému produkčnímu kousku. Důkazem unikátního výtvoru je podpis airbrushera, v tomto případě airbrusherky Kaily Plummer. Jde o manuální výrobu, barva se stříká ručně, vrstva po vrstvě. Znovu už stejné kolo vzniknout nemůže. Airbrusher do něj vnáší momentální náladu, pocity, chvilkové nápady.

O tom, jaké má rodák z Třebíče v zámoří jméno, vypovídá i fakt, že Plummer ho znala. Je Patrikovou fanynkou a byla pro ni pocta, že mohla vytvářet bicykl právě pro něj. „Moc jsem chtěla být součástí tohoto projektu, dělat rám pro skutečnou legendu. Táta hrál hokej, Patrikovi jsem fandila od střední školy,“ říká.

V Treku už ručně namalovala téměř dva tisíce rámů, tohle však pro ni byl vrchol její profesionální kariéry. „Životní příležitost, dělala jsem na něm nonstop tři dny,“ popisuje. „Kolo kombinuje dvě z mých oblíbených technik – stříbrné mramorování a cukrovou červenou. Lesk rámu je v přímém kontrastu k matným ráfkům a personalizace Patrikovým příběhem je vkusná a nevtíravá. Kolo nemá nic navíc, ani nic nechybí. Dokonalý design.“

Kaila Plummer není však zdaleka jediná, kdo v továrně Treku českou hokejovou hvězdu znal. Ve Spojených státech je Eliáš stále hvězdou. Na severu, ve Wisconsinu, hokej svou popularitou často překonává basketbal i americký fotbal. „Nikdy se mě v továrně v Madisonu nezeptali: ,Kdo? A pro koho z Česka?‘ Patrika všichni znali,“ dodává Soňa Nyitrayová.

U Project One Ultimate bývá pravidlem, že se majitel kola dostaví na slavnostní dokončení přímo do továrny a seznámí se s tvůrci kola. I Patrikovi Eliášovi přistála na stole pozvánka, ale byl zaměstnaný v Praze starostí o své holky, na podzim do Madisonu cestovat nemohl. „V létě budu šest týdnů v Americe, továrnu navštívím a potřesu si s nimi rukou,“ plánuje Eliáš. „Pro mě to bude fantastická zkušenost.“  

Project One Ultimate

Standardních kol Trek Supercaliber se v Česku prodají stovky ročně. Ceny začínají nad sto tisíci, ale můžete se dostat i hodně přes 200 tisíc korun. Když chcete víc, je tu pro vás Project One Ultimate. Vyberete si model, komponenty, styl a barvy a vašemu nejbližšímu prodejci Treku v Česku odešlete PDF. Vytvoří s vámi objednávku a dohlédne, aby vše na vašem kole snů bylo přesně tak, jak má. Konfigurátor na stránkách Treku nabízí přibližně dva miliony kombinací.

Vrcholem nabídky je Project One Ultimate. Vskutku zakázkové kolo si vytváříte v úzké spolupráci s produktovým odborníkem a designérem. Základem je váš vlastní nápad. Někdo je hotový za den, jiný si podobné kolo staví roky. Ale pokud byste chtěli i třeba rám vykládaný zlatými šupinkami, není problém. Cena takového kola je přibližně 25 tisíc dolarů a v Česku si ho ještě nikdo nekoupil. Jeho prvním majitelem je Patrik Eliáš.

Trek určuje trendy

Stejně jako Patrik Eliáš se značka Trek narodila v roce 1976, kdy Richard Burke začal v Madisonu s výrobou ocelových jízdních kol. „Tehdy nikdo v USA nevyráběl kvalitní kola,“ vzpomínal zakladatel společnosti před lety. Následoval prudký rozvoj a již začátkem 90. let začal Trek jako jeden z prvních vyrábět kola karbonová. V současné době společnost určuje trendy, jimiž se vývoj a výroba jízdních kol ubírají, a je lídrem v oblasti zpracování karbonu. Jako první zvětšil kola na 29 palců a dokázal z nich časem udělat standard. Bicykly Trek slavily a slaví úspěchy na známých světových závodech a jsou s nimi spjata taková jména jako Lance Armstrong, Travis Brown, Jolanda Neff, Alberto Contador či Chris Lieto.

Vše dostupné na trekbikes.com