„Tohle nebylo jako vynalézt žárovku. Celou dobu tu čekala a já ji jen správně našrouboval do objímky.“ Tak skromně svůj objev vnímal muž, jehož napadlo hodit na normální hamburger další patro. Jim Delligatti, jeden z prvních franšízantů McDonald’s a majitel pensylvánské pobočky, si někdy kolem roku 1965 usmyslel, že by nebylo špatné zvýšit tržby něčím originálním. Něčím větším. Něčím vyjadřujícím takovou hojnost, že musíte čelisti opravdu pořádně rozevřít. Nejdřív ho napadlo, že by prodával normální burger se dvěma plátky masa, což se v centrále nezamlouvalo, a prošel až nápad s prostředním plátkem housky. A tak se v roce 1967 v okolí Pittsburghu a o rok později v celých Spojených státech mohli hosté zahryznout do obřího burgeru.
Nejdřív se jmenoval The Aristocrat, což je zrovna pro USA zabijácký název, protože rovnostářsky založení Američané s tradičně mlhavou znalostí evropských dějin mu moc nerozuměli a neuměli to ani pořádně vyslovit. Další pokus Blue Ribbon Burger už zabodoval lépe, ale na ten geniálně jednoduchý název přišla až Esther Glickstein Rose, tehdy jednadvacetiletá asistentka marketingu v ústředí McDonald’s. Je to velké a je to od McDonald’s, takže: Big Mac.
Tři plátky housky, mleté hovězí, sýr, salát, nakládaná okurka a speciální omáčka, o níž se dlouho věřilo, že jde o původně kanadský dressing Tisíc ostrovů. Prolomit její kód se snažila spousta nadšenců. Dlouholeté tajemství během let různě popraskávalo, ale až v roce 2012 šéfkuchař McDonald’s Dan Coudreaut na YouTube zveřejnil video a potvrdil, že tajná omáčka se skládá z majonézy, okurkového relish, žluté hořčice, jablečného octa, sušeného česneku, mleté uzené papriky a sušené cibule. Tou dobou „velký mac“ dospěl do středního věku a dnes už by jeho 55 let udělalo z auta veterána.

Big Mac se ve velkém prodával v časech, kdy v rádiu hráli novinky od Beatles či Rolling Stones. A hamburgerová věž se postupně stávala symbolem, podobně jako tito velikáni světové pop kultury. Symbolem dostupné hojnosti pro všechny i svůdnosti kapitalismu pro první hosty české pobočky McDonald’s, kteří si ho 20. března 1992 neváhali koupit za 50 korun – přestože průměrná mzda tehdy nedosahovala ani pětitisícovky. A rovněž symbolem výkonu světové ekonomiky, když v roce 1980 časopis The Economist vytvořil takzvaný Big Mac Index, jenž srovnává sílu jednotlivých světových měn na základě ceny tohoto burgeru v různých zemích.
Big Mac má vlastní muzeum, sochu a sbírku variant i napodobenin, vlastní mince McCoin, fanoušky, nepřátele i rekordmany. Myslete na to, až rozřežete sezamovou bulku a hodíte na pánvičku hovězí. Nepřipravujete jen jídlo, ale vyvoláváte kus historie. Takže pro případ, že chcete tenhle magický rituál opravdu spustit a zároveň napodobit nenapodobitelné...
BIG MAC
Recept pro 2 osoby
2 světlé velké sezamové housky
400 g mletého hovězího na burger
1 little gem salát
4 plátky čedaru
3 větší sterilované okurky
150 g majonézy
Půlka šalotky
Lžíce plnotučné hořčice
2 lžíce jablečného octa
Kávová lžička sušené cibule
Kávová lžička sušeného česneku
Kávová lžička uzené mleté papriky
Dvě špetky cukru
Maso rozdělte na čtyři kusy, uplácejte tenké plátky, větší, než je průměr vaší housky, a nechte venku temperovat. Nakrájejte si šalotku najemno. Nakrájejte si 12 zhruba 4 milimetry vysokých koleček sterilované okurky, dejte je stranou a zbytek sterilované okurky nastrouhejte. Do misky dejte majonézu, přidejte nastrouhanou okurku, hořčici, sušenou cibuli a česnek, papriku, jablečný ocet a cukr – to je vaše omáčka. Nakrájejte si salát na nudličky. Překrojte housku tak, abyste měli spodní, prostřední a horní patro. Osmahněte na másle z překrojených stran. Na rozpálené pánvi opečte tenké plátky mletého masa, položte na ně sýr, aby se začal rozpouštět. A skládejte – spodek housky, na to omáčka, pak salát, maso (SÝREM DOLŮ!!!), na maso další houska, na ni zase omáčka, salát, pak plátky okurky, šalotku, maso a navrch zbytek housky. Dobrou chuť! A až vám všechny ty kalorie slehnou, jděte si zaběhat.