Guatemala má více než 200 různých mikroklimatických podmínek a toho se využívá při výrobě rumu Ron Zacapa. Ve východních tropických oblastech před Tichým oceánem, kde je vysoká vlhkost vzduchu a intenzivně praží slunce, se pěstuje cukrová třtina a provádějí fermentační a destilační procesy. Po destilaci se surový rum přesouvá do hor. Quetzaltenango leží ve výšce 2300 metrů nad mořem a panuje tam mnohem chladnější klima. A právě tam, v Domě nad mraky, probíhá dlouhý proces zrání podle systému Solera.
Díky různým klimatickým podmínkám získává rum Ron Zacapa jedinečnou chuť, ale za vznikem tohoto úžasného chuťového pocitu stojí mnohem víc. Zaprvé, z cukrové třtiny získávaný takzvaný panenský třtinový med. Díky němu je i surový rum komplexnější než většina ostatních a hraje výraznou roli v procesu kvašení – umožňuje vytvořit tekutinu s obrovskou škálou různých vůní a chutí.
Zadruhé, pomalý proces zrání v systému Solera, během něhož jsou použity čtyři nebo pět různých sudů, což rumu dovoluje rozvinout vyváženou, hlubokou komplexnost a zaoblený charakter.
A zatřetí je to směs používaných rumů – rumy staré 6 až 23 let pro Ron Zacapa 23 a rumy staré 6 až 25 let pro Ron Zacapa XO. To je to, co skutečně rumu pomáhá, aby vynikla jeho ikonická jemnost. To nakonec má na rumu Ron Zacapa rád i jeho ambasador Martin Lukáč.

Martin Lukáč patří k nejzajímavějším výtvarníkům nové generace. Jeho tvorba je ovlivněna běžným životem, ale i vzpomínkami z dětství, kdy ho fascinovaly kreslené seriály na Cartoon Networks. Vedle umění se zajímá i o módu a sport.
Odkud čerpáte inspiraci pro svoje obrazy, odkud nejčastěji přijde myšlenka?
Většina věcí vzniká postupně. Pokaždé si v určitém období najdu nějaké téma, které mě baví, začnu malovat a postupně se dopracuji až k finále. Namaluji obraz, rozpracuji to téma, podívám se na to a řeknu si: „O. K., tohle bych mohl udělat lépe.“ Namaluji to znovu a takhle se to postupně vyvíjí. Kdybych to měl zakotvit do reálného života, každých pár let mě začne bavit něco nového. Vždy jsem měl rád například Želvy Ninja a další odkazy na různé seriály z dětství, momentálně mě nejvíce baví malovat různá zátiší, kde jsou koktejly a doutníky, protože si i párkrát týdně rád dobrý doutník s dobrým drinkem dám.
Je to jedna z věcí, která vám pomáhá hledat inspiraci – posadit se, nalít si rum, zapálit si doutník a přemýšlet o tématu? Nebo si jej vychutnáte, až když je práce hotová a vy už se jen na obraz díváte se skleničkou v ruce?
To druhé, to mi hodně pomáhá. Rád pracuji s čistou hlavou a pak na konci dne si dám například Old Fashion nebo rum samotný, popřípadě whisky. To je paráda.
K takovému požitkářství člověk ovšem musí postupně dojít…
To je pravda, jako student jsem neměl moc peněz na kvalitní rum a doutníky. (smích) Postupně to ale přišlo, mám kamaráda, který mi obojí v dobré kvalitě vždy nosí. A to jsem astmatik a nikdy jsem nekouřil! Ale kombinace doutníku a rumu mě velice baví, hodně jsem si to oblíbil. Asi platí, že na dobré věci se lehce zvyká.
Aktuálně je podzim, který spousta lidí nemá ráda, ale pro vás jako pro umělce je to pestrobarevné a krásné období. Které máte nejraději vy?
Podzim je v pohodě, ale vůbec nejradši mám léto. Naopak nemusím zimu a utíkám před ní do tepla. Byl jsem například v Karibiku, kde mají skvělé doutníky a rum. (smích) Občas mě pak při tom rozjímání zničehonic napadnou nějaké věci, které potom rozpracuji. Namaluji je a třeba zjistím, že to nefunguje, a jindy zase to téma opakuji v různých variantách, rozpracovávám a obměňuji jej.