Tvůrčí lidé a umělci si samotu pochvalují jako zdroj inspirace. Jiní ji považují za luxus. Být sám má špatnou pověst. Neprávem. Důvodem je také to, že lidé ztotožňují "být sám" s "být osamělý". Ale být sám je skvělá příležitost. Začíná to však již tím, že si lidé jen těžko uvědomují svou potřebu soukromí. Aktivity, jako je návštěva kina o samotě nebo posezení v kavárně, děláme příliš zřídka, také ze strachu, že budeme vypadat zoufale. Být sám je místo plné touhy a zároveň vidina pekla.
Být součástí společnosti je vzrušující, nepředvídatelné, inspirující, stresující, zábavné a nepostradatelné. Život ve skupině má mnoho výhod, ale zahrnuje také kompromisy, povinnosti, konflikty a přetížení smyslových vjemů. Abychom mohli úspěšně vykonávat svou práci, musíme se v rámci týmu znovu a znovu přizpůsobovat. Kromě toho můžeme společně rozvíjet myšlenky tím, že se navzájem inspirujeme a umožníme, aby do našich úvah pronikly různé perspektivy. Není divu, že i my všichni cítíme potřebu se stáhnout do ústraní. "Mlčení se neptá, ale může nám dát odpověď na všechno," poznamenal kdysi rakouský spisovatel Ernst Ferstl.
Rodina ve vedlejším pokoji je úplně jiná věc. Být úplně sám, mít čtyři stěny jen pro sebe, také znamená, že v tuto chvíli nemusíte nést žádnou zodpovědnost.
Pojmy jako samota a opuštěnost se obvykle používají jako synonyma, ale je mezi nimi velký rozdíl - jeden způsobuje, že lidé jsou nemocní, druhý je činí šťastnými. Osamělí se cítí odříznuti a nikam nepatří. Existuje důležitý důvod, proč tento pocit tolik bolí, protože jsme veskrze sociální osoby. Touha po blízkosti a sounáležitosti je evoluční. Nežít v komunitě znamenalo mít malou šanci na přežití. Osamělost je spojena s vyšším rizikem infarktu, demence a deprese. Podle výzkumu osamělí starší lidé dokonce údajně umírají dříve. To, jak rychle se cítíme osamělí a jak dobře dokážeme být sami, závisí na našem vnitřním životě. Zároveň se u každého člověka liší, kolik času venku potřebuje. Zejména extroverti mají tendenci mít potíže s myšlenkou trávit delší dobu sami se sebou. Introverti si naopak opravdu oddechnou. Člověk, který právě ukončil vztah, se logicky vyrovnává se samotou jinak než ten, kdo se vrací z plavby kolem světa. V Jižní Koreji se termín "honjok" používá pro označení dobrovolného rozhodnutí být sám. To je také klíčový pojem - dobrovolnost. Pokud je to zábava, je to naprosto v pořádku. Kritickým se stává, když už nemáte nutkání setkávat se s ostatními. Pak se samota rychle změní v osamělost.
V hektickém každodenním životě je svobodný styl často krátký. Věci, které chcete dělat. Just because. Být sám se sebou, poslouchat staré desky nebo si v klidu přestavovat byt. Mnoho lidí by si nejprve muselo zvyknout na to, že jsou sami. Kdyby to udělali, jistě by dospěli k důležitým zjištěním: Jaké mám vlastně potřeby? Co chci? Co mě baví? Z osamělosti můžeme čerpat sílu, i když si to často neuvědomujeme.
To, že je člověk rád sám, neznamená, že není společenský a zábavný. Naopak, když trávíte čas sami se sebou, lépe si uvědomíte, kdo vlastně jste. A to může být jen velkou výhodou.
Bez rušivých vlivů zvenčí si můžete udělat vlastní plány a přemýšlet o minulosti. Když neustále mluvíme a komunikujeme, není čas na přemýšlení, ale právě o tom je rozvoj naší osobnosti.
Když jsme ve skupině, také se rádi spoléháme na ostatní. Musíte se zorientovat a také něco udělat. Čelení novým situacím a jejich zvládnutí posiluje naše sebevědomí. Nezáleží na tom, jestli se musíte zorientovat na cizím místě nebo opravit kolo.
Za určitých okolností jsme díky samotě také lépe naladěni na přírodu a okolí, protože je můžeme vnímat s plnou pozorností. Všímáme si architektury nebo vidíme nový obchod, který chceme navštívit. A cítíme se svobodnější, protože jsme nezávislejší a sebevědomější.
Výhodou i nevýhodou každodenního života je, že se nám nedaří přemýšlet. Tímto způsobem můžeme potlačit to, že nečelíme problémům, které je třeba naléhavě řešit. Nyní je možné uspořádat myšlenky a najít řešení.
Teď už je jasné, jak důležité je nebýt ve společnosti. Ale mluvit o tom s přáteli nebo rodinou se může zvrtnout. Normalizování potřeby být sám však také usnadňuje komunikaci. Důležité je dát najevo, že s nimi rádi trávíme čas, ale že teď chceme být sami a neznamená to, že dotyčného nemáme rádi. Pokud si všimneme, že dotyčná osoba tuto reakci nepřijímá dobře, je třeba posílit sdělení a proměnit slova v činy. Například při vyhledávání nového společného termínu, abyste mohli opět trávit čas společně. Tímto způsobem dáme dotyčné osobě pocítit, že s ní opravdu chceme trávit čas, a zároveň můžeme uskutečnit svůj plán a užít si chvíli o samotě.
Ideální je naučit se být sám už v dětství. Bohužel je to stále obtížnější, což souvisí i s přetížením prostředí podněty. Na samotu a čas strávený o samotě je třeba si zvyknout. Dobrým začátkem může být meditace. Stačí několik minut denně. Nebo se můžete dívat na film sami. Seznam aktivit, kterým se můžete věnovat, je nekonečný. Může to být poslech hudby nebo koupel, kreslení, psaní deníku, úprava bytu, návštěva kavárny nebo muzea. Tak zjistíte, že být sám je také příjemné. Pokud umíte být sami se sebou, nikdy nebudete skutečně osamělí.
Být sám
EVA VIK: Vášen k životu
Timothée Chalamet o své kariéře, dospívání a nové kampani k vůni Bleu de Chanel