Home  /  Stories  /  Není to nedostatkem kyslíku. Proč doopravdy zíváme?

Není to nedostatkem kyslíku. Proč doopravdy zíváme?

Když jsme unavení, znudění nebo vystresovaní, zíváme. Nebo když to dělá někdo jiný. Co o tomto jevu zatím víme.
26.03.2023
Text: Josef Šlaich
Foto: David Titlow for Esquire UK

Kdo by to nezažil: někdo začne usilovně zívat a vy pocítíte nutkání zívnout si sami - i když nejste vůbec unavení. Možná i teď, když čtete tento článek, máte najednou potřebu zívnout. Proč je ale zívání tak nakažlivé? A proč to vůbec děláme?

Zívání při stresu a hladu

Většinou zíváme, když jsme unavení. Spouštěčem však může být i nuda, hlad nebo dokonce stres. Dlouhou dobu platila teorie, že příčinou zívání je nedostatek kyslíku v mozku. Mezitím však byla tato teorie vyvrácena. Nebylo také jednoznačně prokázáno, že zívání slouží především k probuzení: Mozek nevykazuje před zíváním ani po něm žádnou jinou mozkovou aktivitu.

Přesto se mnozí vědci domnívají, že nás může učinit bdělejšími. Mimo jiné proto, že zívání může mít na náš mozek ochlazující účinek. Zívání totiž protahuje čelist, což podporuje prokrvení krku, obličeje a hlavy. Hluboký nádech pak vysílá do mozku takříkajíc proud chladného vzduchu. A to nás zase může učinit bdělejšími.

Zívání jako projev soucitu

Ale proč se vlastně nechám zíváním nakazit, když jsem sám v tu chvíli úplně bdělý? Mnozí vědci z nakažlivého efektu viní zrcadlové neurony v našem mozku. Tyto nervové buňky jsou zodpovědné za náš soucit: smějeme se, když se někdo směje, a máme slzy v očích, když někdo pláče. A zíváme, když náš protějšek zívá.

Vědci také vypozorovali, že lidé, kteří jsou obzvláště empatičtí, se častěji zíváním infikují. Jiná studie zjistila, že roli hraje i vztah, který máme k zívajícímu člověku: Čím je nám tato osoba bližší - například partner, přátelé nebo sourozenci -, tím je pravděpodobnější, že se nakazíme a otevřeme ústa dokořán.

Zívání spojuje

Podle další teorie pomáhá zívání synchronizovat skupinu, a tím podporuje sociální soudržnost, tj. když jsou všichni unavení, cítí se navzájem blíž. Mimochodem: psi také často začnou zívat, když zívne jejich panička nebo pán.

Protože zívání nemá z lékařského hlediska velký význam, bylo o něm provedeno jen málo výzkumů. Proč tedy zíváme a dokonce se jím vzájemně nakazíme, není stále zcela jasné. Jasné je jen to, že někdy je to prostě opravdu dobrý pocit.

Objednejte si předplatné Esquire

Časopis Esquire
Předplatné

Doporučujeme

#man at his best