Hudební kariéra českého rappera Nik Tenda je příběhem o úspěchu navzdory okolnostem. Představte si, že jste kluk z Pardubic, které se sice fyzicky nacházejí poblíž středu republiky, ale zároveň jsou odevšad daleko. Město je významným průmyslovým centrem, jenže vás více zajímá kultura. Propadnete muzice, ale nehrajete na žádný nástroj a váš zpěv také není něco, z čeho by si lidé sedli na zadek. Chcete alespoň pouštět svou oblíbenou hudbu lidem v klubu. Ale zase pech – brzy zjistíte, že jste možná jediný kluk ve městě, který poslouchá moderní styl trap. Ostatní na něj nejsou vůbec zvědaví.
Karty tedy nemáte rozdané zrovna ideálně. Ale máte také pár silných trumfů. Jedním z nich je vytrvalost. Rozhodnete se to nevzdat a jít si za svým, děj se, co děj. Dalším je slušná dávka charismatu. A máte kamarády. Lidi, kteří jedou na stejné vlně, znají další lidi a ti znají třeba partičku kolem vznikajícího labelu Milion+. A ten zrovna bere útokem srdce mladé, progresivní generace posluchačů, ovládá žebříčky prodejnosti, stává se králem sociálních sítí a válcuje veškerou konkurenci. Prostě kluci, kteří tak dlouho zpívali o milionech, až je začali vydělávat.
A co byste řekli? Nejdřív se Nik Tendo stal členem Milion+. A pak se Milion+ za ním postupně přestěhovali do Pardubic. A Nik Tendo, vlastním jménem Dominik Citta, který před lety vyháněl pouštěnými hudebními tracky lidi z klubu, předloni ve svých sedmadvaceti letech stanul na prvním místě v žebříčku prodejnosti hudebních alb a na Instagramu útočí na příčku tří set tisíc sledujících. Rok a půl starý klip Melanž, který natočil spolu s kápem Milion+ Yzomandiasem, pro změnu atakuje hranici dvaceti milionů zhlédnutí na YouTube.
Takhle se tedy v Pardubicích peče rapový perníček. „Je tu klid, je to přátelský místo,“ hodnotí dnes svou rodnou hroudu Dominik. „Je tu všechno a zároveň nic. Pardubice nejsou rušný, dobře se tu shání bydlení, i když v poslední době tu jsou už taky skoro pražský ceny. Ale je to pěkný místo na život. Klukům se tu zkrátka zalíbilo.“
Letos v březnu podnikl Nik Tendo zajímvý pokus. Ohlásil dva koncerty pod názvem No Phone v odsvěcené pražské kapli Sacre Coeur. Podmínkou účasti skutečně bylo nepoužití mobilu během show. Každý, kdo zná peklo koncertů, kde se na pódium díváte přes les rukou třímajících mobily, které všechno nahrávají, pochopí, proč se o akci okamžitě začalo říkat, že vstoupí do historie.
Na pódiu se sešla silná sestava. Nik Tenda v jednotlivých skladbách doprovázeli jeho kolegové Yzomandias, Koky i Hasan, ale také řada dalších rapperů a muzikantů, částečně i ze Slovenska. Součástí vystoupení byly dokonce živé nástroje, což nebývá úplně zvykem, i natáčení klipu No Phone s hudbou produkovanou tradičně Deckym (Radek Chrástecký). Klip se objevil necelé dva týdny po koncertu.
Celá akce byla laděna do ďábelských tónin – od vzhledu samotného Nik Tenda až po počet lístků (666), jejich cenu 666 Kč i cenu limitované edice trička No Phone (nepřekvapivě 666 Kč). Klip původně v plánu nebyl. „Později jsem se rozhodl ho udělat. Byla by škoda koncert nezaznamenat, i když myšlenka byla nejdřív taková, že to uvidí jen lidi, kteří tam byli napřímo. Z toho jsem trošku slevil. Chtěl jsem mít aspoň nějaký vzpomínkový klip, protože to bylo epický.“
Samotná titulní píseň je zdařilá, intenzivní. „Nekoukáš na svět skrz displej, mobil je vyplej nebo režim airplane...“ slyší posluchači v textu zcela konkrétní návod. Na to, aby radil lidem omezit mobily i mimo koncerty, se ale Dominik necítí. „Já sám jsem věčně na mobilu, poslední dobou ještě víc než dřív. Když na mě vyskočilo, kolik hodin jsem strávil u displeje, tak jsem se zhrozil. Asi osm hodin nebo tak něco. Aby byli lidi míň na telefonu v běžným životě, to podle mě nemá smysl chtít, protože jsme na to všichni přilepení. Šlo mi hlavně o koncert. Tam telefon nepotřebuješ a máš vnímat vjem od interpreta z pódia. Dřív jsem to bral jako způsob proma, ale dnes už je toho moc.“
Mobily během koncertu obtěžují nejen ostatní posluchače, ale i samotného zpěváka a interpreta. Ten přitom potřebuje kontakt s živým publikem. Rocker nebo rapper, oba nasávají z lidí pod pódiem energii.
„To je alfa omega. Já si chodím koncerty užít. Jdu si tam zazpívat a zatancovat a odejdu s prázdnou hlavou. Jediný, na co myslím, je, abych se napojil na publikum a získal jeho veškerou pozornost. Na každém mém koncertu je ale první řada většinou mladejch holek, které svými mobily svítěj celou show, svítěj mi do držky, točí si celý koncert,“ vysvětluje Dominik. „Pamatuju ještě koncerty, kde v prvních řadách stáli lidi, co se mnou zpívali texty. Pro mě je důležitej kontakt hlavně s prvními řadami, a když se tam dnes podívám, jediný, co vidím, jsou telefony. Tak jsem si řekl, že by bylo fajn, kdyby to bylo jako dřív. Třeba to v lidech něco nechá a na příštím koncertu si uvědomí, že nepotřebujou mít celou dobu mobil v ruce.“
A fungovalo to i později? „Právě že vůbec. Track No Phone jsem zařadil i do pár pozdějších vystoupení, ale nezměnilo se vůbec nic,“ říká Nik Tendo trochu hořce.
Bezmála dvoumetrový rapper si píše texty sám, ale nejdřív dostane nasamplovanou hudbu od kolegů producentů, pak na ni začne vymýšlet svůj „flow“, melodii, a slova přicházejí nakonec. „Moje hudba byla vždycky založená na tom, co žiju. Tenhle rok a příští přijdou zásadní změny. Protože v poslední době všichni zažíváme zlomy, ať už politický v naší zemi, pandemii, válku, kterou nikdo nečekal... To ve mně zanechává mixy emocí. Člověk má pocit, že by se měl zamyslet nad tím, co je doopravdy důležitý. Dřív to bylo o rychlým životě, o užívání si, že jsme se dostali k penězům. Teď už ty peníze máme a řeší se, co bude dál.“
Pro laika jsou texty lidí z labelu Milion+ často těžko srozumitelné. Kromě rychlého drmolení slov slyšíte vodopády slangových pojmů a anglicismů, nad nimiž by možná zaměstnanci Ústavu pro jazyk český začali uvažovat o sebevraždě. „Počkej hold on wait switchnu flow a beat,“ zní v tracku Já to miluju. V písni Xan & Coke zase autor textu „popne pill“, protože je „sick“ a „ill“. A jinde „tvá hoe mě vypila jak drink“.
Parťáci z Milion+ pocházejí z různých končin Česka a každý si s sebou přinesl trochu specifický jazyk, i když při vzájemném kontaktu se to prý splétá dohromady a vzniká specifický Milion+ styl. Často plný drsných výrazů, protože k rychlému, často ne zrovna střízlivému životu to prostě patří. Aktuálně nejoblíbenější termín v partě? Hovna z prdele. „To jsou veškerý sračky, co musíš řešit. Něco jako sračka na druhou.“
Jiná slova vznikají třeba překliknutím na mobilu, aby vzniklý novotvar vzápětí natrvalo obohatil slovník ekvilibristů, pro něž je jazyk nástrojem i materiálem v jednom.
Přemýšlím, jestli tihle rappeři chtějí působit svým slovníkem drsně, mužně. A asi nejen slovníkem. Všichni mají masivní tetování a nepohrdnou ani posilovnou. Ptám se Dominika, co je pro něj vlastně mužnost, a jeho odpověď mě překvapí. „Nejde o vzhled. Nejde o to vypadat jako chlap, ale chovat se jako chlap. Jestli držíš slovo a jsi rovnej člověk, to je podle mě hlavní rys chlapa. Není tak důležitý mít obří ruce, nejnovější auto, drahý hodinky. Chlap můžeš být i bez těchhle aspektů.“
Hudební publicista Karel Veselý před rokem napsal o mladých českých rapperech: „Euforie opadla, zůstal jen smutek. Aktuální vlna melancholického rapu možná odráží fakt, že se tradiční (neoliberální) narativ začíná pomalu rozsypávat a ke slovu přichází nejistota.“
Možná má Karel pravdu. A možná je to jinak. O penězích, sexu a jointech se nedá zpívat věčně a nenudit. Třeba místo slova „nejistota“ přichází na řadu spíše „realita“ a to, co se jeví jako smutek, je třeba obyčejná dospělost.
Pouze guláš chutná dobře i ohřátý
Giorgio Armani podporuje charitativní cestu svého modela
ChatGPT otřásl světem umělé inteligence