Tato situace se opakovala i v dalších zápasech, které skončily více než desetiminutovým prodloužením a sledem polemik mezi vážnými a pobavenými o tom, že zápasy nikdy nekončí. Zejména na nejneuvěřitelnější rozuzlení, v němž Saúdská Arábie překvapila Messiho Argentinu, se muselo čekat nekonečných 13 minut, než se potvrdil jeho překvapivý výsledek. V poslední době se zdá, že se přidaný čas dostal relativně pod kontrolu a jeho délka se pohybuje mezi pěti a deseti minutami. To je však hodně na zápasy, které se v součtu sotva udrží pod 100 minutami, což narušuje televizní a reklamní harmonogram. Ve srovnání s mistrovstvím světa v Rusku v roce 2018, kdy žádný zápas nepřesáhl celkovou dobu prodloužení o deset minut, došlo tedy k výraznému obratu.
Příčinu lze hledat v nové směrnici Mezinárodní fotbalové asociace (IFAB), která změnila způsob náhrady ztraceného času.. "Doporučili jsme našim rozhodčím, aby byli velmi přesní při výpočtu času, který se má na konci každého poločasu přičíst jako kompenzace za čas ztracený kvůli určitému typu událostí. Chceme se vyhnout tomu, aby zápas trval jen 42, 43, 44, 45 minut aktivní hry. To je nepřijatelné. Představme si, že v jednom poločase padnou 2 nebo 3 góly, takže je snadné ztratit 3, 4, 5 minut jen kvůli oslavným momentům. A tento čas se musí na konci vykompenzovat," jak nedávno vysvětlil Pierluigi Collina, významný člen IFAB.
Pravidlo, s nímž se týmy rozhodčích zpočátku nevypořádaly dobře, protože byly možná až příliš velkorysé, se znovu otevřelo diskusi, jež v posledních letech získává na vážnosti, totiž diskusi o reálném odehraném čase. Inspirován americkými sporty nebo ragby jej v roce 2017 zavedl Marco Van Basten, tehdejší šéf technologických inovací FIFA, a vrátilo se v roce 2021, kdy se experimentovalo se dvěma poločasy po 30 minutách. Podle údajů společnosti Opta se ve skutečnosti hrací doba v hlavních evropských ligách pohybuje mezi 54 minutami a 28 sekundami ve španělské La Lize a 55 minutami a 45 sekundami v Premier League, což je o několik minut méně, než požaduje FIFA.
Návrh týkající se odehraného času by také pomohl omezit praxi plýtvání časem účinněji než odstrašení žlutými kartami, čímž by se zápasy udržely v přesně vymezeném čase a zároveň by se vyhovělo stále naléhavějším požadavkům televize. Tato směrnice FIFA navíc přidává rozhodčím další volnost rozhodování, což, jak dokazují i toto mistrovství světa, není vždy ta nejšťastnější volba. Místo toho, aby se raději přešlo k jiným řešením schopným automatizovat rozhodovací proces, jak se to již stalo s poloautomatickým VAR. Přes všechny kontroverze se však nezdá, že by to změnilo agendu IFAB, a že by tato novinka měla brzy dorazit i do národních lig. Připravte se tedy na zápasy, které už nebudou končit v 90. minutě, a maxiprodloužení nebudou jen pouhé přeludy na poušti.
Promrhané miliony eur
Doxxing
Pokud city nejsou opětovány, pomůže pouze odmilování
