Šéfredaktor Petr Matějček představuje červencové vydání

Kamera, klapka, jedem! Vyčistit smoking, naleštit střevíce, festival v Karlových Varech právě začíná. Nicméně ještě než 30. června otevře v srdci lázeňské zóny své brány naše Esquire Studio, připravili jsme si pro vás, milí čtenáři, tohle – červencové filmové číslo. Jim Morrison, slavný frontman kapely The Doors, kdysi prohlásil, že bychom všichni měli žít tak bezstarostně a nebojácně, aby naši pouť životem měl nakonec chuť někdo zfilmovat. Jemu samotnému se to nepochybně podařilo. O čísle 47 ze seznamu „100 největších zpěváků všech dob“ magazínu Rolling Stone se napsala řada knih a skutečně natočilo i několik filmů. A když se slovy „Pamelo, jsi ještě tady?“ 3. července 1971 ve vaně svého pařížského bytu na rue Beautreillis vydechl úplně naposledy, zajistila Morrisonovi jeho předčasná smrt členství v pověstném Klubu 27  a rockovou nesmrtelnost. 

A i o ni tady tak trochu jde – o nesmrtelnost. „Miliony lidí po ní touží, a přitom nevědí, co mají dělat, když v neděli odpoledne prší,“ říká hvězda z naší obálky, estonský umělec a hudebník Tommy Cash. On sám má samozřejmě jasný plán, jehož hlavními ingrediencemi jsou neutuchající láska k procesu a odhodlání nikdy nepřestat bojovat sám se sebou. Žádný jiný opravdový protivník totiž podle něj ve skutečnosti v tomhle světě neexistuje. „Je vaše současná verze lepší než vaše verze 2021 nebo verze 2022 anebo potřebujete aktualizovat software? Kam jste se od minulého roku posunuli? Jste chytřejší? Rychlejší? Silnější? Šťastnější?“ ptá se Tommy v mimořádném rozhovoru.   

O boji sám se sebou ví své i další hrdina našeho červencového vydání, čtyřiadvacetiletý triatlonista Chris Nikic. V roce 2020 uplaval 3,9 kilometru, ujel 180,2 kilometru a uběhl 42,2 kilometru v čase  16 hodin 45 minut a 9 vteřin. Stal se tak úplně prvním člověkem s Downovým syndromem, kterému se podařilo dokončit legendární závod jménem Ironman. O čem sní muž, který má nesmrtelnost už dávno v kapse? O úplně normálním životě. Přál by si mít stálé zaměstnání, dům, auto a za manželku sexy blondýnku. Takže hrdinství není jen stav ducha, kvůli němuž se chlapci mění v muže a muži v mrtvoly, ale občas prostě také jen odvaha žít úplně normální život. A o tom by se měly točit filmy.