„V chladném ranním oparu se Matěj Houška vypravuje na břeh potoka, kde se příroda pomalu probouzí a tajemný vodní svět mu otvírá svou náruč.“ Tuhle větu o mladém rybářovi z Konstantinových Lázní, jenž v posledních měsících dobývá sociální sítě a skrze ně srdce nás všech, jsem nenapsal já, nýbrž umělá inteligence jménem ChatGPT. Zadání znělo následovně: Napiš pár úvodních slov ve stylu Oty Pavla o rybářovi Matějovi do červnového editorialu magazínu Esquire.
Když jsem se před lety ucházel o post šéfredaktora časopisu, který držíte právě v rukou, sliboval jsem především dobrodružství. Odjakživa mám totiž pocit, že právě dobrodružství představuje tu nejvyšší formu bohatství – jednoduše něco, co si ani za všechny peníze světa nekoupíte. A věřím, že jsem nezklamal. Na stránkách tohoto magazínu jsme se v minulosti vydali společně s Colinem O’Bradym pěšky napříč Antarktidou. V doprovodu Reinholda Messnera jsme se znovu a samozřejmě úplně bez umělého kyslíku vyškrábali na Mount Everest. Uprostřed boxerského ringu v newyorské Madison Square Garden jsme zblízka obdivovali ničivý levý hák Mika Tysona. Surfovali jsme na Vltavě. Skejtovali po Stalinu. Běhali ulicemi Londýna. Bavili jsme se s vynálezci, umělci, potížisty, vědci, sportovci, snílky, spisovateli i blbci. A tak nějak jsme se všichni shodli, že nejlepší dobrodružství jsou ta, která nám trvale změní pohled na svět.
V tomhle smyslu se poslední dny nemohu zbavit pocitu, že nás to největší dobrodružství teprve čeká a že se pravděpodobně nebude odehrávat ani na jednom ze sedmi nám dobře známých kontinentů. Jinými slovy: Nikdy nezapomenu na první cigaretu (mentolová kimka), první polibek (dívka jménem Ida), první cheeseburger (McDonald’s ve Vídni) a od minulého týdne ani na moment, kdy na mě skrz obrazovku počítače poprvé promluvila umělá inteligence. V mém oblíbeném vědecko-fantastickém románu Nexus píše autor Ramez Naam, že souboj o inteligenci je moderní formou závodu ve zbrojení. A kdokoli tento závod vyhraje, ovládne svět. V roce 2023 se poprvé zdá, že by ten kdokoli nemusel být národ a dokonce ani lidská bytost. A to zní jako začátek sakra pozoruhodného dobrodružství. Otázkou je, zda nebude lepší ho tentokrát výjimečně přečkat někde hodně daleko, třeba kdesi na břehu potoka – v náruči tajemného vodního světa.
Petr Matějček, šéfredaktor