Timothée Chalamet o své kariéře, dospívání a nové kampani k vůni Bleu de Chanel

Tato kampaň je vaší první oficiální spoluprací s kosmetickým a módním domem. Proč je právě teď ten správný čas stát se novým ambasadorem Bleu De Chanel?

Při rozhodování o tom, zda se stanu novým ambasadorem značky Bleu de Chanel, mě nikdo nemusel nijak přesvědčovat. Rozhodnutí se nijak nelišilo od souhlasu s natáčením filmu. Mám to štěstí, že jsem ve fázi své kariéry, kdy mám možnost vybírat si projekty, které ve mně probouzejí vášeň. Když do sebe tolik aspektů dokonale zapadá, rozhodování je pak hračka. Člověk se okamžitě nadchne a jde do toho naplno.

Značka Chanel má bohatou historii a je průkopníkem v módním a kosmetickém průmyslu. Jaké rysy této značky vás nejvíce oslovují?

U brandu Chanel mě nadchla jemná asertivita, která není zjevná, ale je přítomna sofistikovaným a elegantním způsobem. Rezonuje se mnou jistá míra sebereflexe, respektu a nadčasovosti kreativních lídrů a všech, kteří jsou se značkou spojeni - jak v minulosti, tak v současnosti.

Gabrielle Chanel kdysi slavně prohlásila: „Móda je pomíjivá, styl je věčný.“

To je naprosto výstižné! Budu si to pamatovat. Chanel je značka, o které by se dalo přednášet na vysokoškolském semináři o kultuře. Vzpomínám si, že během studia antropologie jsme na přednášce mluvili o tom, že existují vybrané značky, u nichž jsou produkt, image a narativ velmi úzce propojeny. Nedávno, když jsem měl volno, jsem se vydal do butiku Chanel v Beverly Hills. Měl jsem z toho skvělý pocit a cítil jsem velký respekt.

Spojení značky Chanel s Hollywoodem a filmem má dlouhou historii - od první cesty Gabrielle Chanel do Los Angeles v roce 1930, kde oblékla Glorii Swanson, až po autentický závazek k zachování filmových děl a trvalou podporu začínajících i uznávaných režisérů a herců. Ovlivnila znalost spojení značky Chanel s filmovým průmyslem význam vaší spolupráce?

Pro mě jako člověka, který se věnuje filmové tvorbě a herectví, znamenala spolupráce s módním a kosmetickým domem, jenž má s kinematografií rozsáhlou a podstatnou historii, naprosto nejvíc. A aby toho nebylo málo, Chanel mi poskytl neuvěřitelnou tvůrčí příležitost pracovat na krátkém reklamním spotu inspirovaném vůní Bleu de Chanel, který režíroval Martin Scorsese - nejvýznamnější žijící americký režisér naší doby.

Vůně si pohrává s mnoha dualitami - staví proti sobě stín a světlo, soumrak a úsvit a dřevité tóny se svěžími podtóny. Co pro vás vůně Bleu de Chanel představuje?

Na vůni Bleu de Chanel se mi nejvíce líbí, že podobně jako filmy a příběhy obecně, i tato vůně a s ní spojený příběh jsou otevřené různým interpretacím. Záleží na jemné asertivitě a jedinečné interpretaci osoby, která ji nosí, a na tom, jak na ni vůně nakonec působí. Na tom jediném záleží - nezáleží na tom, co si myslím já.

Jak se cítíte, když nosíte vůni Bleu de Chanel?

Když se navoníte vůní Bleu de Chanel, podtrhnete tím jedinečný zážitek nebo možná i konkrétní look, příležitost či rande. Pro mě osobně je za vůní konkrétní záměr. Nenosím vůni pořád. Když to udělám, stane se symbolem určitého okamžiku a později se objeví nostalgie po tomto okamžiku a stane se nezapomenutelným.

Étos vůně Bleu de Chanel je pevně založen na tom stát se někým, kdo se nenechá omezovat běžnými hranicemi, které mu život klade, a hledí dál než jen k tomu, co je viditelné, aby se mohl rozvíjet. Rezonuje to s vaší vlastní cestou nebo ideologií?

Pro mě se myšlenka „lidského bytí" točí kolem neustálé snahy o sebepoznání. V tom, že žijete jako vaše nejautentičtější a nejlepší verze sebe sama a manifestujete to, čeho chcete ve svém životě dosáhnout, ať už jde o jeden konkrétní každodenní cíl, nebo o něco dlouhodobějšího, je obrovská síla.

Máte nějakou vzpomínku na vůni z dětství, která vám obzvlášť utkvěla v paměti?

Když jsem vyrůstal, moje sestra tancovala v taneční škole Roselly Hightower v Mougins v jižní Francii. Jednou nás máma vzala do parfumerie v Grasse. Moc se mi to líbilo a koupil jsem si room sprej s cedrovým dřevem. Omylem jsem si ho nasprejoval na oblečení a bylo to prostě moc silné. Přesto si velmi živě vzpomínám, že takhle voněl můj pokoj ve Francii. Přijde mi to hodně francouzské, chic a zároveň nostalgické.

Kdy jste se poprvé setkal s vůní Chanel?

Když babička koupila mé sestře k Vánocům vůni Chanel N°5.

Jakou roli hraje vůně při utváření, formování a posilování identity a toho, jak se prezentujete světu?

Kreativní empowerment a to, jak se stylizovat, abychom nezapadli do nějaké škatulky, není nic nového, ale umocňují to sociální média. Když jsem sem dnes přišel, napadlo mě, že vůně je něco, co se nedá zprostředkovat vizuálními médii. Je to jedna z posledních bašt kreativního sebevyjádření, která nebyla v tomto vizuálním prostoru plně komercializována. Je opravdu pro vás - podobně jako třeba pocit z nošení oblečení na vlastním těle, který nelze nikomu zprostředkovat, zatímco jeho vzhled a to jak sedí si může každý prohlédnout.

Olivier Polge, parfumér značky Chanel, často hovoří o myšlence zviditelnit neviditelné.

Je to skvělý způsob, jak ji vyjádřit. V rituálu nanášení vůně před odchodem ven je prvek vědomého záměru. Když použijete Bleu de Chanel, je to takříkajíc okamžitý akt vědomého sebevyjádření.

Jaké prvky vaší francouzsko-americké výchovy formují vaši osobnost?

Měl jsem kulturně odlišnou výchovu než lidé v mém okolí. Léta jsem trávil v malé francouzské vesnici Le Chambon-sur-Lignon, která se od mého života v New Yorku více lišit snad ani nemohla. Ale dualita toho, co mě přitahovalo umělecky nebo kulturně - ať už to byl Jay-Z, artový film, literatura, mé nadšení pro fotbalový klub Saint-Étienne, americká legenda a půvab McDonald's a Xbox 360 - byla úplně všude. Nikdy mi to ale nevadilo.

Zdá se, že se instinktivně pohybujete někde mezi dvojím životem ve Francii a v Americe.

Pro mě to byl takový ostrý kontrast mezi sebeprosazením ve Spojených státech a dokonce i mým vztahem k herectví v mladém věku ve srovnání s tím, jak se věci dělají ve Francii, kde jsem měl pocit, že je tam větší respekt k tradicím a jazyku. To byly věci, které jsem v mládí nerespektoval, protože mě více přitahovaly stereotypní americké zvyky. S přibývajícím věkem jsem si ke své francouzské stránce vytvořil pevnější vztah, a proto mě práce ambasadora pro Bleu de Chanel v této chvíli přitahuje. Během pandemie jsem se procházel po Paříži a na kavárenském stolku jsem uviděl účtenku, která tam zjevně ležela už tři hodiny vedle čtyř lidí, kteří stále hluboce diskutovali. V Los Angeles jsou lidé na večeři jen 45 minut. Amerika je v mnoha ohledech pokroková a průkopnická, ale Francie má zároveň módu, sebevyjádření a identitu, které se krásně střetávají s velmi tradičně francouzským pasivním způsobem života. Tyto rozpory jednotlivých kultur jsem v sobě objevil a přijal. 

Pokud jde o vaši kariéru, patříte k těm, kteří rádi čelí strachu a nevzdávají se?

Pokud vás něco neděsí, pak to není dostatečně náročné.

Co je pojítkem mezi všemi různými postavami, které hrajete?

Doufám, že všechny tyto postavy spolu nějakým způsobem souvisejí. Ale nemyslím si, že by moje role kanibala ve filmu Bones and All nebo šíleného chocolatiera ve filmu Wonka byly nutně nějaký způsobem spojené. Ale domnívám se, že ve všech postavách, které hraji, je něco opodstatněného.

Jste vášnivý čtenář a tíhnete k velkým myslitelům, jako jsou Fjodor Dostojevskij, Fernando Pessoa a George Orwell. Proč vás literatura tak baví?

Vždycky mě zajímala filozofie. Připadá mi jako prostředek k dosažení cíle, k pochopení toho, kde se právě nacházíte. Jednoduché věty, které vystihují smysl života - o tom to je. Jde o to, co vám pomůže pochopit den a vaše směřování. Už když jsem studoval, měl jsem rád Arthura Schopenhauera, protože jeho díla působí opravdu existenciálně nihilisticky, a francouzského básníka Arthura Rimbauda, který vytvořil svá nejlepší díla, když mu bylo teprve 19 nebo 20 let. Hodně se jím inspiroval i Bob Dylan.

Kde obvykle hledáte inspiraci?

Snažím se být trochu otevřenější. Většinou mě inspirovala hudba. Ale teď už může inspiracet pocházet z čehokoli. Výhodou toho, že člověk stárne a dospívá, je, že může sbírat inspiraci a nápady ze zážitků a od lidí, ke kterým vzhlíží. Když jste mladší, řídíte se mediálními značkami a tím, co se prodává, prezentuje nebo předkládá jako vynikající. S přibývajícím věkem však chcete najít osobnější a autentičtější zdroje, ze kterých můžete čerpat.

Co vás v současné době nejvíce zaujalo?

Upřímně řečeno, hodně přemýšlím o tom, jaký musel být život v New Yorku v 60. letech! Když se připravuji na roli Boba Dylana ve filmu A Complete Unknown, neustále přemýšlím o tom, jaké to tehdy muselo být žít v centru města - zejména proto, že v dnešní době je bydlení v centru tak drahé. Jaké to bylo, když bylo cenově dostupné a přístupné a zároveň tak nabité uměním a kulturou? To mě znepokojuje ze všeho nejvíc, protože i já jsem vyrůstal v jiném New Yorku, než jaký je dnes. Takže to je myšlenka dnešního dne.

Za co jste momentálně nejvíc vděčný?

Teď jsem vděčný za všechno a hlavně za to, že vím, kam večer složím hlavu a že můžu dál dělat to, co mě baví. Jsem vděčný za to, že mohu navázat spolupráci se značkou Chanel a být malou součástí proslulého a vznešeného dědictví této značky tím, že pomáhám utvářet další kapitolu Bleu de Chanel.