Zákon přírody

Minulý měsíc jsem vám, milí čtenáři, na tomto místě sliboval opravdový úvodník. Nicméně den se se dnem sešel a, úplně upřímně řečeno, ve finále jsem měl v plánu si vám tady zase jen stěžovat. Hned takhle na úvod jsem si připravil inventář všech věcí, které se v posledních týdnech, slušně psáno, nepodařily. Teď ale přemýšlím, že se mi nechce vás už na šesté straně našeho zimního dvojčísla uvrhnout do předvánoční deprese, ze které byste se i s pomocí psychofarmak mohli probrat až někdy v červenci. Postačí, že se asi všichni shodneme, když řeknu, že jsou poslední dny z kategorie těch intenzivnějších. V mém případě dokonce natolik, že mě to před časem přimělo vygooglovat si, co se stane, když se najednou přestane točit svět. Ve zkratce: v Americe na tohle téma existuje expert Jim Zimbelman a podle něj by nejhorší zkáza nastala v oblasti Ekvádoru, kde je rotační pohyb planety Země kolem její vlastní osy nejrychlejší – přibližně tisíc mil za hodinu. Ale pojďme to zbytečně nedramatizovat a vypíchnout jen jeden bod z mého seznamu: dnes, 15. listopadu 2022, je mi čtyřicet let. 

Když kdysi nějaké podobné výročí „slavila“ sestra britské královny Alžběty II. princezna Margaret, v rozhlase pro ni připravili pořad, během kterého hraběnka měla příležitost nechat si zahrát své oblíbené písně. Jeden z redaktorů se jí během vysílání zeptal, zda byla hudba její první velkou láskou. Odpověděla, že člověk má v životě spoustu velkých lásek. A že v určitém věku pocítíte potřebu své srdeční záležitosti jaksi zrevidovat. Podívat se na všechny ty lásky, na všechny sny a mladistvé touhy v kontextu celého života. A že je zajímavé sledovat, co přetrvá. Jedna z těch vytrvalých lásek je v mém případě překvapivě řemeslo, které mě už řadu let pravidelně nutí psát tyhle úvodníky. A byť se nám dnes mění před očima k nepoznání, tak jeho podstata zůstává stejná. Je o výjimečných zážitcích.

Stačí se podívat na vše, co jsme v uplynulých dvou týdnech díky novinařině zažili. V Londýně jsme osobně předali cenu Esquire Man International závodnické legendě Davidu Coulthardovi, na Břevnově jsme s DJ NobodyListenem oslavovali premiéru jeho dokumentu Generace A, ve Velké Chuchli jsme vážili žokeje, s technoevangelistou (on sám už si tak raději neříká) Petrem Márou jsme zkoušeli plamenomet Elona Muska, v redakci nás navštívili Emma Smetana a Jordan Haj, aby nám vyprávěli o svém prvním koncertě v Paříži, ve studiu jsme strávili celý den s těmi nejvýraznějšími ženami Česko-Slovenska, dělali jsme rozhovor o umělé kráse s aktuálně nejúspěšnějším pornoproducentem planety Gregem Lanskym (Blacked 😉) a v Chřebřanech v okrese Domažlice jsme s malířem Martinem Lukáčem jezdili na karačájevských koních. A před pár dny nás k sobě domů pozvali Milan Knížák s manželkou Marií. Jsou spolu 46 let. On už moc dobře neslyší a ona už moc dobře nechodí. Ale společně to dávají. A přesně o tom to celé možná je. Ne o tom, jakou lásku si v životě najdete, ale o tom, že u ní všemu navzdory vytrváte.

Ostatně princezna Margaret si nakonec nechala zahrát Stardust od Hoagyho Carmichaela: „Purpurový soumrak pokrývá mýtinu mého srdce.“ Přichází noc. Avšak po ní bude nepochybně následovat zase den. Tedy pokud se nepřestane točit svět. Ale nebojte, americký expert Jim Zimbelman slibuje, že se to nikdy nestane. Na viděnou v příštím roce!

Petr Matějček, šéfredaktor