Ambiciózní Úsvit

Příběh nás zavede do roku 1937 do malého městečka Svit poblíž Tater, v němž mladý továrník buduje město podle baťovského střihu. Ze Zlína zde pak za ním přijíždí i jeho těhotná žena Helena. Jenže klidný chod rostoucí komunity přeruší hrozivý nález mrtvého těla, které navíc vypadá zcela neobvykle. A zatímco tajná služba se snaží situaci kvůli velkým plánům továrny rychle vyřešit a zahladit stopy, zvídavá a všetečná Helena rozjíždí vyšetřování na vlastní pěst. A dozví se kvůli tomu věci, o nichž by možná nejraději nikdy nevěděla.

Hned na začátek se sluší říct, že Matěj Chlupáček od dob svého 10 let starého debutu Bez doteku výrazně režijně vyrostl a změnil se v sebejistého tvůrce, který má řemeslo v malíku. Režisér sice hezky opisuje od zahraničních vzorů, zároveň se ale snaží jít svou vlastní cestou a nechodit zavedenými českými cestičkami. Scénář otvírá na naše poměry vcelku odvážná a současná témata, umí vytvořit zajímavé a v některých ohledech hezky nečernobílé postavy a celé to zabalil do velmi chytlavého a poutavého příběhu. K tomu si ještě připočtěte výtečnou výpravu, nádherné záběry okouzlujících Tater a zejména fantastickou Elišku Křenkovou, která opět ukazuje svůj ohromný herecký talent, a máte zde zdánlivě velmi poutavé dílo, které se bude určitě počítat mezi ty nejvýraznější domácí kousky roku.

Proč proto nejsem z výsledku nadšenější? Scénář totiž rozehrává mnoho zajímavých témat a motivů, hraje si s více žánry a první hodinku servíruje hezky tajuplnou a poměrně tísnivou atmosféru. Jenže ve druhé půli nedokáže tyto své trumfy pořádně využít. Většina motivů i žánrových kliček vyšumí do prázdna, příliš se nerozpracují a snímek se věnuje zejména otázce pohlaví, intersexuality a paralelám se současností. Na podobnosti s dnešní realitou ovšem upozorňuje místy tak okatě a vehementně, až tento motiv ztrácí na síle a nezanechá v divákovi takové stopy, jak mohl.

Závěrečná třetina pak příliš negraduje, a i když opět reflektuje zajímavé otázky a skutečnosti a spíše už se blíží k očekávanému konci. I přesto, že snímku dochází ke konci pára, patří Úsvit rozhodně mezi výrazné žánrové experimenty, který si nejen ve Varech zaslouží diváckou pozornost. Je totiž jiný, než většina tuzemské tvorby a snaží se jít sympatickou cestou, která se musí podpořit. A to i přesto, že toho občas chce říct až moc a dělá to poněkud krkolomně.