Už jsme si za poslední dekády zvykli, že český film se skládá většinou z romantických komedií či dobových dramat a pro žánrové experimenty zde prakticky není místo. V poslední době se to ovšem díky talentovaným mladým filmařům začíná aspoň pomalými krůčky měnit. Loni jsme dostali progresivní drogovou jízdu BANGER., před pár dny se na karlovarském festivalu představil ambiciózní Úsvit, v němž to režisér Matěj Chlupáček také zkusil malinko jinou cestou, a nyní přichází na řadu i poctivá česká sci-fi z budoucnosti. Ano, slyšíte správně. Druh filmu, jehož výroba u nás i kvůli omezenému rozpočtu zněla jako…ehm, sci-fi, se u nás přeci jen dočkal svého výrazného zástupce, filmu Bodu obnovy. Trailer pak mnohé lidi takřka šokoval tím, jak trikově slibně načrtnutý svět budoucnosti vypadá a připomíná např. kultovního Blade Runnera. Opravdu ovšem u nás může vzniknout poctivá žánrovka bez kompromisů, aniž by nevypadala aspoň trochu směšně?
Odpověď je naštěstí kladná, i když je to s ní trochu komplikovanější. Proberme si tedy nejdřív radši snímek. Podíváme se do budoucnosti roku 2041, kdy lidstvo žije s jednou velkou vychytávkou, díky níž může obelstít smrt. Když si totiž budete každých 48 hodin zálohovat svou osobnost, tzv. bod obnovy, můžete být v případě nepřirozeného úmrtí oživen. Ne všichni ovšem s touto technologií souhlasí a teroristická organizace chce snahy tvůrců bodu obnovy sabotovat. Agentka Em, která se nemůže srovnat s osobní tragédií, je pak přivolána k případu dvojnásobné vraždy, který je však mnohem složitější, než se na první pohled zdá, a postaví se v něm proti velmi mocnému nepříteli.

A musím říct, že mé obavy, že u nás se nedá natočit důstojná a vizuálně zajímavá sci-fi, se rozplynuly během pár desítek minut. Debutující režisér Robert Hloz a jeho tým ukazují, že sci-fi je opravdu jejich srdcovým žánrem a po řemeslné stránce je vypiplán takřka v každém detailu. Tvůrci načrtávají poměrně zajímavý a efektní svět s výtečným vizuálem, obstojnými triky, takřka hollywoodskou hudbou, fascinující architekturou mnohých budov či např. různými technologickými vychytávkami a drobnými nápady.
Ano, v mnoha směrech je vidět, že Hloz má prostě nakoukáno a spoustu věcí si půjčuje od konkurence, takže body za úplnou originálnost se tu zase udělovat nebudou. I přesto je ovšem celkem překvapivé, jak skvěle celek vypadá, či jak si autoři dokázali sympaticky poradit i s jistým finančním omezením. I přesto nepůsobí snímek ani na vteřinu jako fanouškovský film či amatérské dílo, ale jako poctivá malá žánrovka, která má rozhodně šanci díky svým řemeslným kvalitám uspět i v zahraničí. A to se u nás nestává moc často.

Jen je škoda, že stejnou péči jako trikům a samotnému světu nevěnovali tvůrci také příběhu. Detektivní zápletka totiž tak trochu kulhá na obě nohy, je poměrně jednoduchá a hlavní viníka divák odhalí nejpozději v polovině snímku. Hloz od svých předobrazů opisuje tak moc, že je místy až příliš okatě vykrádá a kupí jedno klišé za druhým. Je proto celkem potřeba se co nejdříve smířit s tím, že tady nás opravdu nečeká filozofický vrchol žánru typu Blade Runner, ale spíš malá a trochu béčkovější sci-fi. Čím dříve to divák přijme, tím bude k jistým scenáristickým krokům vstřícnější.
Také casting nejspíš nesedne každému. Matěj Hádek a Václav Neužil si bez problémů odehrají svůj standard, hlavní postava v podání debutující herečky Andrey Mohylové ovšem svým chladným pojetím, kdy celý film odehraje prakticky s jedním výrazem, asi nesedne každému a coby ústřední hrdinka je od diváka možná až příliš odtažitá.
I přes veškeré výtky ovšem musím říct, že pokud patříte mezi fanoušky filmů z budoucnosti, neměli byste Bod obnovy minout. Ano, se scénářem si mohli autoři mnohem více pohrát a v závěru už snímek logicky velmi hapruje, pořád jsem však v příjemném šoku z toho, že u nás něco tak vizuálně nádherného a řemeslně precizního vzniklo. Bod obnovy totiž všem škarohlídům ukazuje, že to prostě jde. Že i u nás může vzniknout solidní sci-fi, co si ve světě rozhodně neuřízne a ostudu a ukáže ostatním mladým filmařům, že rozhodně má cenu točit i doposud přehlížené žánrovky. Minimálně pokud máte talent a tvůrčí nadšení jako Robert Hloz. Snad bude takových experimentů u nás vznikat čím dál více.