Bod obnovy: Dá se i v Česku natočit dobré sci-fi?

Odpověď je naštěstí kladná, i když je to s ní trochu komplikovanější. Proberme si tedy nejdřív radši snímek. Podíváme se do budoucnosti roku 2041, kdy lidstvo žije s jednou velkou vychytávkou, díky níž může obelstít smrt. Když si totiž budete každých 48 hodin zálohovat svou osobnost, tzv. bod obnovy, můžete být v případě nepřirozeného úmrtí oživen. Ne všichni ovšem s touto technologií souhlasí a teroristická organizace chce snahy tvůrců bodu obnovy sabotovat. Agentka Em, která se nemůže srovnat s osobní tragédií, je pak přivolána k případu dvojnásobné vraždy, který je však mnohem složitější, než se na první pohled zdá, a postaví se v něm proti velmi mocnému nepříteli.

A musím říct, že mé obavy, že u nás se nedá natočit důstojná a vizuálně zajímavá sci-fi, se rozplynuly během pár desítek minut. Debutující režisér Robert Hloz a jeho tým ukazují, že sci-fi je opravdu jejich srdcovým žánrem a po řemeslné stránce je vypiplán takřka v každém detailu. Tvůrci načrtávají poměrně zajímavý a efektní svět s výtečným vizuálem, obstojnými triky, takřka hollywoodskou hudbou, fascinující architekturou mnohých budov či např. různými technologickými vychytávkami a drobnými nápady.

Ano, v mnoha směrech je vidět, že Hloz má prostě nakoukáno a spoustu věcí si půjčuje od konkurence, takže body za úplnou originálnost se tu zase udělovat nebudou. I přesto je ovšem celkem překvapivé, jak skvěle celek vypadá, či jak si autoři dokázali sympaticky poradit i s jistým finančním omezením. I přesto nepůsobí snímek ani na vteřinu jako fanouškovský film či amatérské dílo, ale jako poctivá malá žánrovka, která má rozhodně šanci díky svým řemeslným kvalitám uspět i v zahraničí. A to se u nás nestává moc často.

Jen je škoda, že stejnou péči jako trikům a samotnému světu nevěnovali tvůrci také příběhu. Detektivní zápletka totiž tak trochu kulhá na obě nohy, je poměrně jednoduchá a hlavní viníka divák odhalí nejpozději v polovině snímku. Hloz od svých předobrazů opisuje tak moc, že je místy až příliš okatě vykrádá a kupí jedno klišé za druhým. Je proto celkem potřeba se co nejdříve smířit s tím, že tady nás opravdu nečeká filozofický vrchol žánru typu Blade Runner, ale spíš malá a trochu béčkovější sci-fi. Čím dříve to divák přijme, tím bude k jistým scenáristickým krokům vstřícnější.

Také casting nejspíš nesedne každému. Matěj Hádek a Václav Neužil si bez problémů odehrají svůj standard, hlavní postava v podání debutující herečky Andrey Mohylové ovšem svým chladným pojetím, kdy celý film odehraje prakticky s jedním výrazem, asi nesedne každému a coby ústřední hrdinka je od diváka možná až příliš odtažitá.

I přes veškeré výtky ovšem musím říct, že pokud patříte mezi fanoušky filmů z budoucnosti, neměli byste Bod obnovy minout. Ano, se scénářem si mohli autoři mnohem více pohrát a v závěru už snímek logicky velmi hapruje, pořád jsem však v příjemném šoku z toho, že u nás něco tak vizuálně nádherného a řemeslně precizního vzniklo. Bod obnovy totiž všem škarohlídům ukazuje, že to prostě jde. Že i u nás může vzniknout solidní sci-fi, co si ve světě rozhodně neuřízne a ostudu a ukáže ostatním mladým filmařům, že rozhodně má cenu točit i doposud přehlížené žánrovky. Minimálně pokud máte talent a tvůrčí nadšení jako Robert Hloz. Snad bude takových experimentů u nás vznikat čím dál více.