Kde jsou Hranice lásky Hany Vagnerové?

Snímek pak nechce v prvním plánu jen lacině provokovat, a i když je zde odvážných sexuálních scén na české poměry opravdu nadprůměrné množství, rozhodně se nejedná o marketingovou vábničku či touhu šokovat. Naopak, polský režisér Tomasz Wiński pracuje s tímto aspektem velmi citlivě a sexuální explicita je tu v podstatě účinným nástrojem, díky němuž jsou jednotlivá témata filmu ještě silnější. Zde totiž nejde pouze o zobrazení života v polyamorii, ale zejména o zkoumání vlastní intimity, hledání osobních hranic a také otevřenosti sexuální i vztahové.

Režisér pak trápení, napětí či vášeň mezi charaktery dokáže budovat i dlouhými záběry beze slov a pomáhá si k tomu nejen skvělou prací s kamerou a výtečnou atmosférou, ale v neposlední řadě také hereckými výkony. Hana Vagnerová jde do své role po všech stránkách naplno a ještě větším překvapením je její filmový partner Matyáš Řezníček, jemuž je v druhé půlce filmu věnováno nejvíce pozornosti. A on dokáže tuto hereckou příležitost skvěle využít. Známé tváře se pak objeví také ve vedlejších rolí, kde zaujme zejména dvojice Eliška Křenková a Martin Hofmann.

Jenže i přesto, že je snímek správně pomalý, intimní a snaží se zarýt postavám co nejvíce pod kůži, nedokáže vlastně ani na chvíli úplně strhnout a v druhé půlce už dochází přeci jen malinko šťáva. Doplácí se zde totiž na to, že po scenáristické stránce jde o lehce čitelný a předvídatelný kousek, jehož závěr uhodnete i na míle daleko. A co si budeme povídat, žádná velká psychologie postav se tu také nekoná a stále se tu brousí spíše po povrchu. Hranice lásky je tak poměrně odvážným tuzemským snímkem, který dokáže se sexuálními otázkami pracovat velmi slibně a nadějně, přeci jen by to však chtělo jisté motivy a pasáže ještě o něco více doťuknout. Pořád se ovšem jedná o jeden z těch zajímavějších kousků, který nám může český rybníček nabídnout.