Přišla v noci a už neodešla

Už samotné téma je tak vděčné, že se v něm najde tak 70 % českých domácností – život s nesnesitelnou tchyni. Jirka s Anetou jsou zamilovaným mladým párem, který žije ve velkém zrekonstruovaném bytě a zdánlivě se zdá, že je mezi nimi vše v naprostém pořádku. Jenže pak přijde pohroma. Jednou v noci zazvoní u jejich dveří Jirkova maminka Valerie, která nemá kde přespat a dostane u mladého páru dočasné útočiště. Jenže život s energickou dámou, která vás dokáže v jedné větě rádoby pochválit a v další hned urazit či ponížit a do toho nedodržuje ani základní pravidla soukromí, se brzy změní v psychologické peklo, kdy zejména Anetě už přetékají nervy. Valerie se navíc ani po pár dnech nechce odstěhovat, ba naopak to vypadá, že chce v bytě zůstat mnohem déle.

Přišla v noci ovšem nedělá z vděčně zápletky „otravný život s tchyní“ klasickou českou komedii, režijní duo totiž k příběhu přistupuje daleko svěžejším přístupem. Snímek je tak kombinací černého humoru s psychologickým dramatem, hororovými pasážemi a s malinkým nádechem subžánru home invasion. A ve většině těchto prvků funguje film na jedničku a to zejména právě díky vtipům a výtečně napsaným dialogům. Slovní výměny mezi ústřední trojicí působí naprosto přirozeně, realistiky a přitom dokáží výtečně podtrhnout absurdnost některých situací a lidského jednání. I když se tedy scénář časem pouští do čím dál šílenější a vyhrocenější roviny, pořád máte pocit, že to je vlastně celé ze života a jisté situace tak trochu i znáte. Zábavných pasáží je tu pak hlavně v první polovině opravdu mnoho, tvůrci do nás sypou jednu vtipnou situaci za druhou a díky hercům dokáží trefně prodat i tu zdánlivě nejobyčejnější frázi.

I přes opravdu velké množství humoru pak ve snímku skvěle funguje kombinace s psychologickým dramatem a čím dál více se stupňujícím se napětím v domácnosti. I přesto, že se divák dobře baví, dokáží režiséři prodat i vážnější pasáže a rozpolcenost jistých postav. Dokáže zkrátka dost pobavit a zároveň co se charakterů a některých otázek týče tnout pěkně do živého. Jen ty hororové pasáže, i když naprosto chápu jejich smysl, jsou tu ve výsledku spíše navíc a zbytečně odtrhávají pozornost od jinak naprosto soustředěného a správně šíleného stylu.

V závěru, když už se přejde na trochu vážnější notu, už pak snímek přeci jen malinko ztrácí šťávu a samotný konec je tu přesně takový, jaký u zejména českých produkcí nemám moc rád. I v těchto pasážích ale vše skvěle „zachraňuje“ obsazení v čele s úchvatnou a bezchybnou Simonou Pekovou. Její tchyně je už od prvních záběrů správně otravná, nesnesitelná a už nejpozději od třetí scény má divák chuť ji z toho bytu vyhodit sám. Je zkrátka přesně tou hororovou tchyní, kterou nechcete, ale ve filmové podobě ji budete v podstatě nesnášet i milovat zároveň. Peková se pak této vděčné role ujala s naprostou vervu a krade si pro sebe každou vteřinu na plátně.

Přišla v noci je zkrátka jedním z těch karlovarských snímků, jenž na první pohled možná moc neláká, rozhodně by vám však neměl utéct. Nabízí totiž nejen divácky vděčný a výtečně napsaný pohled do šíleného života s nesnesitelnou maminkou/tchyní, ale navíc asi prozatím nejkomplexnější a nejvyzrálejší film Tomáše Pavlíčka, který není jen humornou hříčkou na trefné téma, skrývá se v něm ovšem mnohem víc. Ano, občas si možná člověk vzpomene na vlastní nepříjemné chvíle s tchyní, ale o to opravdovější a zábavnější zážitek Přišla v noci ve výsledku je.