Home  /  Studio  /  Superhrdinové všednosti
Superhrdinové

Superhrdinové všednosti

Verdikt: 5/10
02.07.2022
Text: Milan Rozšafný
Foto: Lotus Production

Zahajovací snímky na festivalu v Karlových Varech doprovází poměrně velká očekávání. Bývá totiž zvykem, že největší filmový festival u nás je většinou odstartován dílem, které patří mezi nejočekávanější filmy roku (loňský Zátopek), jsou tematicky silné (Anthropoid) či s nepopiratelnými uměleckými hodnotami (Lásky jedné plavovlásky v roce 2018). Jenže letošní otevírací titul, italská novinka Superhrdinové, tato kritéria ani v nejmenším nenaplňuje a divák si většinu stopáže pokládá otázku, proč silnými a zvučnými filmy nabitý festival zahajuje zrovna tak nevýrazná a ničím zajímavá vztahovka.

Námět přitom na první pohled nezní úplně špatně. Snaží se nám totiž říct, že superhrdinou nemusí být pouze Spider-Man lezoucí po barácích či létající Superman, ale klidně také obyčejný pár, který žije v dlouhodobém vztahu a prožívá společně nejrůznější úskalí. To se ostatně snaží ve svých komiksech sdělit také jedna z hlavních postav snímku, ilustrátorka Anna, která žije s teoretickým fyzikem Marcem. Divák pak ve dvou časových rovinách, v současnosti a mileneckých počátcích, sleduje jejich nejšťastnější chvíle, ale samozřejmě také hádky a velké krize. Jenže jako všichni správní superhrdinové, i oni se s těmito nástrahami musí nějak poprat.


Superhrdinové

Novinku zrežíroval úspěšný italský režisér Paolo Genovese, jenž má na kontě zatraceně úspěšnou konverzační komedii Naprostí cizinci, která se dočkala snad tuny zahraničních remaků, včetně českého s názvem Známí neznámí. Tento hit pak dával tušit, že Genovese má čuch nejen na vděčná divácká témata, ale také svižně odsýpající dialogy a skvěle napsané postavy. O Superhrdinech se však prakticky nic z toho říct nedá. Ústřední dvojice je sice sympatická, krásně rozdílná, herecky přesná a zejména správně impulzivní a skvělá Jasmine Trinca se snaží snímek utáhnout i v jeho nejslabších pasážích. Jenže herci jsou na to místy téměř až sami.

Režisér se sice snaží naservírovat divácky vděčné vztahové drama, na které se na první pohled hezky kouká a chce být vtipné i dojemné zároveň. A jsem si jistý, že na řadu diváků to bude fungovat. Jenže pod řemeslným pozlátkem se skrývá vlastně nikterak objevná a i dost prázdná vztahovka, která vám o životě v páru neřekne nic moc silného, objevného či ironicky trefného, jak dokázal loni ve Varech například výtečný Nejhorší člověk na světě. Tady se první polovinu filmu spíše klouže po povrchu, aby se k závěru čím dál více tlačilo nejen na okoukaná žánrová klišé, ale také na divácké slzičky a kapesníčky. Poslední třetina je pak tak moc silným emocionálním vydíráním, až jsou s tím tvůrci místy otravní.

Superhrdinové

Ke spokojenému zážitku pak příliš nepomáhá ani zmíněné nechronologické vyprávění, jež zde sice má své dramaturgické opodstatnění, ve výsledku ovšem příliš nefunguje, často působí chaoticky a navíc v divákovi vytváří dojem, že se jedná jen o laciný způsob, jak zaobalit a rádoby efektně prodat slabou příběhovou linku. Scénář si pak bohužel příliš nehraje s komiksovými motivy a ani po vizuální stránce nejsou ilustrace hlavní hrdinky využívány tolik, jak se nabízí.

Jednoduše řečeno, Superhrdinové neodstartovali karlovarský festival tím nejpovedenějším způsobem. Totální peklo a kýč se naštěstí nekoná, vlastně do něj však nechybělo mnoho a snímek je po všech stránkách šedivým žánrovým průměrem, který je ve svém konci až příliš ubulený a za pár dní po projekci si na něj nevzpomenete. A to by se u zahajovací filmu Karlových Varů prostě stávat nemělo.

Objednejte si předplatné Esquire

Předplatné

Doporučujeme

#man at his best