Home  /  Studio  /  Zločiny budoucnosti jsou zločinem proti filmové zábavě
Zločiny budoucnosti

Zločiny budoucnosti jsou zločinem proti filmové zábavě

Verdikt: 4/10
07.07.2022
Text: Milan Rozšafný
Foto: neon

David Cronenberg patří k režisérům, kteří si bez debat zaslouží ony přívlastky typu kultovní a legendární. Tvůrce pecek jako Moucha, Dějiny násilí či Východní přísliby je už desítky let pověstný svou drsností, nekompromisností, neustálou provokací a snímky, u nichž člověk často odvrací zrak a zanechávají v něm hodně silné pocity. Dá se pak považovat za otce subžánru body horror, který se zabývá hrátky s lidským tělem a to nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Jsou to díla krvavá, nechutná a Cronenberg v nich často prověřil, co všechno divácký žaludek vydrží. Filmový veterán nyní tedy přerušil svou režijní pauzu a do tohoto žánru přispěl po Mouše či Červech zcela novým kouskem. Vysoká očekávání od velkého režijního návratu však zůstala nenaplněna.

Příběh nás zavede do blízké budoucnosti, v níž lidstvo už prakticky nezná bolest a tělo se u mnoha jedinců nečekaně vyvíjí. Jedním z nich je perfomer Saul, jemuž v těle rostou nové orgány, které si nechává během uměleckých akcí svou partnerkou Caprice před zraky lidí vyoperovat. Brzy se ovšem dostane do hledáčků Národního registru orgánů, který se začne o jeho bizarní formu umění velice zajímat. A navíc dostane příležitost vykonat jedno ze svých největších uměleckých děl.

Režisér nás tak přivádí do syntetické doby, v níž lidé zkoumají své vlastní hranice a operace či touha po bolesti jsou pro ně novou formu sexu. Jedná se zkrátka o námět a svět, který má obří potenciál a zdá se být pro tvůrce Cronenbergova kalibru ideálním materiálem. Je proto až s podivem, jak moc snímek v jeho tradičních proprietách nefunguje. Nadějně načrtnutý svět byl totiž naplněn tím nejméně zajímavým příběhem, v němž hlavní hrdina chodí od jedné postavě ke druhé, načrtává se zde několik linek i vize nepříjemné budoucnosti. Žádná zápletka či zajímavý motiv zde však v podstatě není doťuknut do konce. Film tak po příběhové stránce působí jako první díl minisérie, který vám ale toho příliš nedá, je ve výsledku strašně prázdný. A hlavně také dost nudí.

Prázdnost celého díla ostatně podtrhuje fakt, že Cronenberg jako by zapomněl svůj poctivý cit pro tísnivou a nepříjemnou atmosféru i silný vizuál. Zločiny budoucnosti totiž vypadají v mnoha záběrech takřka až televizně a atmosféra, při níž nebude divákovi dobře a společně s postavami zažije nehezké psychické trýznění, se bohužel také nedostavila. A nedočkali jsem se bohužel ani poctivého body horror kousku. Režisér se opět snaží člověka znechucovat záběry na vnitřnosti a další nepříjemné výjevy, jenže v porovnání s jeho nejslavnějšími díly se jedná o slabý čajíček, jenž nemá šanci jeho skalní fanoušky či hororové příznivce něčím šokovat a znechutit. Zvěsti o lidech utíkající kvůli odpornosti snímku ze sálu v Cannes, se tak zase jednou ukázaly jen jako obyčejným PR manévrem.

Cronenbergův návrat k tělním hrátkám tedy zůstává hluboko za očekáváním a ani herci s tímto zklamáním moc nezmůžou. Viggo Mortensen a Léa Seydoux se sice snaží ze svých postav vydolovat, co to jen jde, výkon Kristen Stewart se však pohybuje už na hranici sebeparodie a já si doteď nejsem jistý, zda to byl záměr či nikoliv. Přišel snad režisér už o svou pověstnou auru a změnil se vyšeptalého autora, jenž už nemá moc co nabídnout? I po jeho novém zklamáním doufám, že to tak nebude. Faktem ovšem zůstává, že Zločiny budoucnosti jsou promarněným potenciálem, v němž místo servírování klasického Cronenbergova bizáru, brutalit, psycha a zajímavých témat zůstává jen nuda a šeď.

Objednejte si předplatné Esquire

Předplatné

Doporučujeme

#man at his best